Občas se bavím se svým druhým otcem, Plaváčkem. Většinou po něm něco chci vědět. A on odpovídá. Trpělivě a možná i rád. Je to skoro stereotyp, na něco se zeptám, on odpoví, dáme řeč o práci, životě a tak podobně. Proto mě trochu vykolejilo, když se pro změnu na něco zeptal on.

Totiž… V jedné konverzaci, tuším o PWP, mi ujelo slůvko „muhehe“. Nic neobvyklého, říkám to běžně. Ale Plaváček se optal na vysvětlení. Strýček Google ho zklamal. Popravdě řečeno, netroufal bych si odpovídat na něco, co neví ani Google, ale… je příjemný pocit být chytřejší než on.

Tak tedy: Občas mě přepadne ďábelská nálada. Projevuje se přemírou sarkasmu a ironie. A často ji doprovází hluboký smích, který zní přibližně jako „muhehe“. Tak odtud to slovo pochází. Jsou to citoslovce.

Problém je, že se tak směju, když se na něco těším. A to byl případ i onoho PWP. To víte, Plaváčka, Pixyho, Kahiho, lidi z h1, spoustu dalších, prase a mě na jednom místě jen tak nepotkáte.

Myslel jsem, že vysvětlení Plaváčkovi podám, až se setkáme, ale člověk míní a ten nahoře mění. Prostě jsem se cpal masem a jako slušně vychovaný mladý muž nemluvil s plnou pusou. A taky jsem na to zapomněl. To víte, když Arthuru Dentovi řeknete, že kdyby neměl 70 % obličeje, vypadá jak Arthur Dent, zapomenete na ledaco.

Tak, Plavče, spokojen? A co na to Filosof, který muhehehuje ještě víc než já?