Měsíc: Leden 2008

Pero a papír: nejlepší přátelé textaře

25. 1. 2008
v práci

Nehledejte v tom staromilnost.

Prý se říká, že běžní lidé využívají potenciál svého počítače jen na několik málo procent. Jsem dokonalou ukázkou.

Když jsem si kupoval notebook, vybral jsem si jeden trošku výkonnější pouze z jednoho důvodu: SolidWorks. To je docela náročný CAD program, mám jakousi studentskou edici do školy, a nebýt ho, stačil by mi noťas do 15 tisíc. Kromě brouzdání netem ho totiž používám jen na psaní a hraní FreeCellu. Takže kdybych klientům neposílal práci mailem, stačil by mi ke štěstí psací stroj. Ten mechanický, co mu klapou klávesy.

Spousta lidí si myslí, že když vydělávám peníze pomocí internetu, jsem nějaký geek, co před monitorem tráví hodiny a hodiny. Z části mají pravdu: opravdu mi notebook jede celou dobu, co jsem doma. Ale dobrou třetinu toho času trávím s tlustým blokem a perem v ruce. (Pomiňme ještě naprosto nepracovní aktivity, jako jsou domácí práce nebo čtení papírových knih.)

Jednak vlastnoručně píšu rychleji a jednak se rukou psaný text snáze edituje. Když škrtnu nějaký odstavec jako naprosto stupidní, nebudu šílet, když ho druhý den uznám jako ne až tak stupidní a budu ho chtít použít. Na počítači bych byl v pr… V Praze.

To stejné platí pro úpravy po nějaké době. Odstup od práce je šikovný editační nástroj. Na papíře můžu své poznámky připisovat, škrtat, vlepovat jako post-it štítky. Word sice podobné možnosti má taky, ale vyznat se v tom?

Další výhodou textu na papíře je situace, kdy přepisujete text do stroje. I když nemám časový odstup (typické u copywriterských zakázek), při přepisování dokážu odhalit zbytečná a opakující se slova, nenavazující a prázdné myšlenky, občas přidám/odeberu celý odstavec. (Už se vidím, jak v tomto nebo nejbližším dalším článku udělám jednu z těchto chyb.)

Psaní rukou doporučují i autoři (Křížek, Crha) nejlepší české knihy o reklamní textařině: Jak psát reklamní text.

Má to vůbec nějaké nevýhody? Ano.

Mám šílenou spotřebu papíru a inkoustu do pera.


1 komentář, přidejte svůj vlastní.

Miluju výpadky internetu

18. 1. 2008
v práci

Jsou dokonalým pracovním nástrojem.

Jsem copywriter. Textař. To už asi víte. Co ale asi netušíte: pracuju 24 hodin denně. Kreativní práce mi totiž občas nedává spát. Pokud zrovna nepíšu, hlavou se mi honí myšlenky na projekty, texty, články.

Bohužel za pouhé myšlení placený nejsem, klient chce vždy vidět nějaký wordovský soubor s blábolením, které mu možná vydělá peníze na nájem. Ono totiž, mezi námi, nezáleží až tak na textu jako spíš na schopnosti klienta komunikovat se zákazníkem poté, co si ten zákazník přečetl prohlédl text. Ale to sem nepatří.

Inu, musím tedy psaní věnovat více času než přemýšlení NEBO omezit aktivity, jako jsou diskuze, ICQ a články z RSS zdrojů. Jenže…

  1. Na ICQ mi vždycky napíše někdo zajímavý.
  2. V diskuzi se objeví příspěvek, který by mě mohl zajímat.
  3. I když zavřu Google Readera/Weblogy.cz, v již otevřeném článku se vyskytne odkaz na jiný článek.

V takových chvílích jsem rád za své značně nespolehlivé Wi-Fi; spadne na půl hodiny tak jednou dvakrát denně. Proč? Jen v těchto chvílích se na 101 % věnuju psaní. (Mimochodem, píšu perem na papír, do notebooku ťukám jen to, co ukazuju klientům. Napíšu o tom příští týden.)

Hm. Blbý ale je, když dělám analýzy pro fungující web…


Bez komentáře, přidejte svůj vlastní.

Čtení s blokem a perem

11. 1. 2008
doma, v knihovně, v myšlenkách

Ano, při čtení si dělám poznámky.

Většina z nás považuje poznámky za docela otravnou věc a je jedno, jestli se bavíme o těch v žákovské nebo o těch z výuky a přednášek. Nedivil bych se, kdyby po absolvování škol jediné poznámky mých známých představovaly termíny objednání k lékaři ve stolním kalendáři.

Nebyl bych to já, kdybych v něčem nemagořil. Vážení, dělám si poznámky stále.

Nikoli v restauracích jako kritik jídla. Ani při pití vína. Já si čmárám do

  • Moleskinu,
  • bloku,
  • blogu

při čtení knih! A je jedno, jestli odborných, zábavných nebo odborných zábavných.

Výhody poznámek

  • Budete si pamatovat, co jste vlastně četli.
  • A to i když poznámky ztratíte. (Ehm…)
  • Budete mít plus u maturity. Možná.
  • U odborných knih třeba dokonce přikročíte k praxi.
  • A postřehy z beletrie se budete blýskat na večírcích, abyste vypadali sečtěle.

Nevýhody poznámek

  • Rozhodně nešetříte naše lesy.
  • Poznámky se ztrácejí.
  • Kde mám tužku a papír?

Myslíte si, že kecám? Nekecám. Minulý článek o Bukowského šílenství vznikl z mých poznámek…


Bez komentáře, přidejte svůj vlastní.

Bukowski. Charles Bukowski

4. 1. 2008
v knihovně

I v knize zdánlivě plné sraček se sem tam mihne zajímavá myšlenka.

Docela rád čtu. Někdy sice nevím, jestli nejde o profesní deformaci, protože čtu i příbalové letáky u léků, ale i to nic nemění na mé lásce ke knihám.

Dostal se mi do rukou Bukowski. Příběhy obyčejného šílenství. Řeknu vám, tak fascinující hovadinu jsem ještě nečetl.

Samozřejmě jsem věděl, že Bukowského dílo je trošku, hm, úpadkové, ale… Právě to má grády. Většina povídek z Příběhů sama o sobě není nic. B. vstal, vypil pár piv, ojel ženskou, vsadil si na koně, ojel další ženskou, vysral se a šel spát. Ale jazyk a styl, kterým své obyčejné šílenství podává, nutí člověka číst dál.

Má to ale i kladné stránky. V knize se vyskytlo pár kousků, které se mi líbily. Nesly nějakou myšlenku, která vypadala aspoň trošku moudře/chytře. Na rozdíl si přijďte sami.

Je to divný: tu a tam stojí za to spíš si nezašukat, než si zašukat.

Existujou jednoduchý odpovědi a existujou šidítka. My lidi si rádi hrajem se šidítkama, protože ještě nejsme dost dospělí nebo dost opravdoví na to, abysme si řekli, co vlastně chcem.

Když jseš spokojenej s tím, jak se věci mají, všichni policajti ti připadají fajn. A když nejseš spokojenej, není fajn ani jeden.

Jak si to přebrat? Jak chcete.

Citace (ve stejném pořadí):

  • Bez ponožek, přeložila Michala Marková
  • Tyjátr s trávou, přeložil Bob Hýsek
  • Pár postřehů o otravování, přeložil Bob Hýsek

Bukowski, Charles: Příběhy obyčejného šílenství; Argo, 2006


2 komentáře, přidejte svůj vlastní.
Notes Jana Kadlece píše (zcela překvapivě) Jan Kadlec | Odebírejte RSS kanál příspěvků