Jednou jsem se vracel z DVD půjčovny, a protože byl zimní večer, tma a tak, trochu jsem v šalině poklimbával. K čilosti mě dovedla zvědavost: pode mnou seděl starý pán, vypadal jako hodný dědeček z pohádek, a něco si mumlal pod plnovousem. Zneužil jsem své výšky a nahlédl mu do knihy. Zhnědlá, ošoupaná, ještě ručně sázená snad stoletá knížka byla učebnicí angličtiny.

Tak nějak jsem si myslel, že čeští důchodci žijí dost monotónně, ráno jdou na nákup, odpoledne na procházku, mezitím čtou noviny. Proto mě překvapilo, že někteří si dokáží najít jinou zábavu. Koneckonců, možností je spousta.

Materialismus moderní doby

Co byste dělali, kdyby se vám poškodil zip na batohu? Pro spoustu lidí, které znám, by to byl důvod ke koupi nového.

Mně z batohu pro trajdání po městě (vleze se tam pití, knížka a pár drobností) opadala všechna držátka u jezdců. Mám ten batoh rád, používám ho jako poznávací znamení (man in black s modrým baťužkem) a jen tak se ho nevzdám, takže s drobnými potížemi používám jen samotné jezdce bez držátek.

Ten starý pán (jo, furt mluvím o tom v šalině) na tom byl podobně. Na zipu u hlavní kapsy značně omšelého batohu taky chybělo držátko.

S naprostou samozřejmostí z kapsy u bundy vytáhl balíček bonbonů převázaný gumičkou. Gumičku roztrhl na dvě části a každou z nich svázal v novou. Jednu gumičku vrátil na bonbony a druhou přivázal k zipu. Primitivní, funkční řešení.

Kdo z dnešní generace by toto udělal?

Před dvěma týdny společnost LAAR (jo, ti v patičkách Bloguje) spustila dítko jednoho programátora, jedné grafičky a jednoho pisálka. Jmenuje se to TEIDU a je to mikroblogovací systém.

Práce na tomto projektu byla zajímavá, protože jsme nepracovali v jedné kanceláři (já a grafička jsme z Brna, Arthur z jižních Čech). Tento článek je tedy jakýsi pokus o případovou studii, jak probíhá vše od první myšlenky přes vývoj až po testování.

Kdo to spískal?

Brzy to bude 2,5 roku, co se věnuju copywritingu. Objevil mě Plaváček. Nebýt něj, neznáte mě.

A právě Plavec může za to, že jsem Arthura buzeroval svými poznámkami a připomínkami, a že jsem si já užil docela zajímavou práci.

Začátek

Dva maily a debata po ICQ – tak málo stačí k setkání v Brně. Myslím, že Arthur si Brno zamiloval, jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč by dlouho přemýšlel, jestli náměstí Svobody pojmenovat anglicky jako square nebo circus. (Kdyby to někoho zajímalo, náměstí s nepravidelným tvarem bych pojmenoval plaza nebo place.) V restauraci Empire nám (mně + Zuzce Součkové, grafičce) představil svoji vizi.

Upřímně, stejně jako spousta jiných věcí mi to přišlo dost divný. Ale třeba Twitter funguje a já o sobě vím, že jsem magor, takže jsem kývl.

Jak se pracuje s Misantropem?

Dobře. I přes to, že Brno ve skutečnosti nemá rád, což mu asi neodpustím.

Při komunikaci s Martinem jsem si připadal jako neuvěřitelný lenoch. Moje práce totiž spočívala v brouzdání na netu, zkoumání růžových blogísků a studia jazyka. Jen tak tak jsem na textech pro TEIDU nepoužíval hrůzostrašnosti jako je sloveso lowískowat. Asi bych se měl začít učit polsky, třeba budu rozumět líp.

Takže zatímco já se poflakoval, Martin makal jako fretka. Programoval, analyzoval, testoval a k tomu všemu se tvářil, že ho to děsně baví.

Mimochodem, je to jeden z mála klientů, který má přehled, ví, co chce, poskytne podklady správně a včas a navíc mi nekecá do práce.

Texty na webu

Tykačka. Oh, jak já nesnáším tykání na webu. Ale co se dá dělat. Podle toho, co jsem napsal o fous výš si prosím odvoďte cílovou skupinu.

Slogan

Vymýšlení sloganu je královská disciplína reklamní textařiny.

Za dva a půl roku své kariéry jsem vymyslel 3 slogany. Ty další si nechám pekelně zaplatit.

Cokoli tě napadne. Tři slova, která vznikala dva měsíce. Slova, která spotřebovala tři lahve bílého a dvě červeného vína, půl flašky whiskey (irské) a dva a půl litru mléka, dále bednu griliášových Vlnek, jednu láhev pěny do koupele a měsíc bezesných nocí.

Proč Cokoli tě napadne?

Dumal jsem nad využitím TEIDU. Následující tři faktory zapříčinily můj mozkový zkrat a výsledný slogan.

1. Tejdnete cokoli. Text, odkaz, obrázek, hudbu, video.
2. TEIDU lze využít jakkoli. Blog, nástěnka, vzkazník, prostor pro vykřičení.
3. Je to neznámé slovo. Nepředstavíte si pod ním nic – anebo si naopak představíte cokoli vás napadne.

Testování

Jestli na vás kdekoli (typicky ve Windows) vyskočila chyba, víte, jak takové testování probíhá.

Naučil jsem se při něm, že se mám chovat jako dement, a že mám zkoušet věci, které by nedělala ani cvičená opice. Takhle jsem třeba došel na to, že když si necháte poslat nové heslo, nikdy se už do TEIDU nedostanete. (Jo, je to opraveno. Snad.)

Spolupráce technicky

Nepoužívali jsme nástroje pro project management. Původně jsem se s Martinem bavil po ICQ a texty mu posílal v .doc mailem. Pak mi docvaklo, že něco on-line by bylo dobré.

Oba dva máme Google Account, takže volba padla na Google Docs. Psal jsem tam texty pro web a využili jsme sdílení i k hlášení bugů. Šikovná věcička.

Závěrečné titulky

• Název: TEIDU mikroblog | Cokoli tě napadne
• URL: www.teidu.cz
• Idea, realizace: Martin Malý
• Grafika, logo: Zuzka Součková
• Texty, slogan: Jan Kadlec
• Ochranná křídla: LAAR, a. s.

Velice často jezdím městskou hromadnou dopravou. Do školy, ze školy, do města, z města, do/z…

Pokud jedu déle jak 5 minut (tj. vždy), mám veškeré letáky v mém krátkozrakém dohledu přečtené a začínám se nudit. Knížku s sebou vozím málokdy, mahjong na mobilu mě už nebaví, a tak jsem začal přemýšlet o koupi mrňavé krabičky na přehrávání MP3.

Stačila jedna cesta šalinou, abych si to rozmyslel.

Za mnou seděla slečna, která epilepticky škubala hlavou. Zaslechl jsem jakési tucání. Přede mnou byl kluk, z jehož sluchátek jsem slyšel něco o postříkaných kozách. To vše o hlasitosti, kterou bych, být majitel přehrávače, tlumil na setinu (a to pomíjím fakt, že měli pecky v uších).

Takže jsem seděl, poslouchal hip-hop řízlý technem a přemýšlel. Empétrojku nepotřebuju.

Sice takový hudební mišmaš není můj šálek čaje, ale co nadělám.

Kamarád mi před pár týdny převyprávěl krásnou hlášku jedné své kamarádky. Bavili se tehdy o sexu na jednu noc. Ta holčina (prý) řekla: „A k čemu mi to je, když ten chlap neví, jak mě udělat?“

Pomiňme nyní uspokojení potřeb těla a duše. Napadlo mě totiž, že stejnou filosofii uznávám u své práce.

Jak můžu (obchodně) uspokojit klienta během jediné zakázky? Dost blbě. Přesněji řečeno, klient se neuspokojí sám. Pokud bude střídat agentury jako ponožky, vznikne mu v marketingové komunikaci větší bordel než na tureckých záchodcích.

Zastávám názor, že image by měla tvořit jedna agentura, která už má klienta v malíčku – ví, co a jak funguje. A vydělá na tom i klient. Od prověřené agentury se mu dostane práce, kterou nebude muset pitvat a schvalovat. Ušetří čas a taky spoustu peněz.

John Vanhara psal o nesmírně pozitivním přístupu Američanů (a taky o americké nesnášenlivost ke kritice a sklonům k chlubení, to už je však mimo téma). Všechno je fajn, všechno jde, ano šéfe, máte brilantní nápad. A i když ne, stejně to je OK a interesting.

Když se podívám na Čechy, nabývám dojmu, že v Améru by o fleka přišli takřka hned. Ureptaní, skeptičtí, pesimističtí. Taky jsem takový.

Přemýšlel jsem o vlivu myšlení na textařinu. Srovnejme si pozitivní a skeptický přístup:

Pozitivní

1. Výrobek (služba) je prostě skvělý, přichází s výborným nápadem, je in.
2. Při prodeji bude nutné přenést nadšení z prodejce na zákazníka.
3. Text je soustředěný na výhody a zapomíná na přínosy.

Skeptický

1. Výrobek (služba) je děsná hovadina, autor nápadu nemá všech 5 pohromadě.
2. Textař musí výrobek prodat, a proto hledá něco, co by ke koupi přesvědčilo jeho samotného.
3. Text se zaměřuje na přínosy, nikoli na výhody.

Výhody/přínosy

Výhoda: vlastnost výrobku nebo služby, která je lepší než u konkurence (např. rychlost doručení, nízká cena, delší záruka).

Přínos: to, co ve skutečnosti prodává – nejprofláklejší ukázka je ta vrtačková (neprodáváte vrtačku, prodáváte díru ve zdi).

Ke každému projektu přistupuju jako skeptik. Takže ve společnostech známých svým FreeCoolIn přístupem (SYMBIO, VLADO) působím jako černá ovce s oranžovými puntíky. Neberu to však jako minus – snažím se najít něco, co by MĚ přesvědčilo k vyzkoušení výrobku/služby. A hlavně: nemusím pak v reklamě lhát. Lež v byznysu je jako koule na potápěčově noze; chvilku se dívá kolem – a pak jde ke dnu.

Negativní myšlení jako brainstorming

Pracovníci se většinou na kretivním brainstormingu snaží chrlit jen nápady. Myšlenky. A tak podobně. Myslím, že je to způsobeno jejich povahou. V reklamě dělají povětšinou energičtí extrovertní lidé, uťáplých introvertů jako jsem já tam najdete pomálu.

Proto těmto kreativcům navrhuju vyzkoušet dva odlišné přístupy k práci:

1. Na každou výhodu se řekněte „No a co?“ – napodobíte tak skeptické zákazníky. Ti se nenechají opít rohlíkem.
2. Házejte do placu potenciální negativa produktu/služby a ihned se je pokoušejte vyvrátit.

Z obou metod vyleze popsaný flipčárt, který nese materiál konstruktivnější než leckdy šílené výmysly šílených admanů.

Co dělat, když zjistíte, že produkt nebo služba stojí za monitor s mravencem? Odpověď je jednoduchá. Sekněte s tím.