I v knize zdánlivě plné sraček se sem tam mihne zajímavá myšlenka.
Docela rád čtu. Někdy sice nevím, jestli nejde o profesní deformaci, protože čtu i příbalové letáky u léků, ale i to nic nemění na mé lásce ke knihám.
Dostal se mi do rukou Bukowski. Příběhy obyčejného šílenství. Řeknu vám, tak fascinující hovadinu jsem ještě nečetl.
Samozřejmě jsem věděl, že Bukowského dílo je trošku, hm, úpadkové, ale… Právě to má grády. Většina povídek z Příběhů sama o sobě není nic. B. vstal, vypil pár piv, ojel ženskou, vsadil si na koně, ojel další ženskou, vysral se a šel spát. Ale jazyk a styl, kterým své obyčejné šílenství podává, nutí člověka číst dál.
Má to ale i kladné stránky. V knize se vyskytlo pár kousků, které se mi líbily. Nesly nějakou myšlenku, která vypadala aspoň trošku moudře/chytře. Na rozdíl si přijďte sami.
„Je to divný: tu a tam stojí za to spíš si nezašukat, než si zašukat.“
„Existujou jednoduchý odpovědi a existujou šidítka. My lidi si rádi hrajem se šidítkama, protože ještě nejsme dost dospělí nebo dost opravdoví na to, abysme si řekli, co vlastně chcem.“
„Když jseš spokojenej s tím, jak se věci mají, všichni policajti ti připadají fajn. A když nejseš spokojenej, není fajn ani jeden.“
Jak si to přebrat? Jak chcete.
Citace (ve stejném pořadí):
- Bez ponožek, přeložila Michala Marková
- Tyjátr s trávou, přeložil Bob Hýsek
- Pár postřehů o otravování, přeložil Bob Hýsek
Bukowski, Charles: Příběhy obyčejného šílenství; Argo, 2006
Vloženo 7. 5. 2008 v 21.03
Od Bukowského jsem četl Hollywood a musím uznat, že i mne to zaujalo. Prostě díla beatníků mají něco do sebe, nejen kritikou společnosti, ale i stylem psaní, který je u většiny velmi podobný.
p.s.: věděli jste, že Chinaski mají název právě z děl Bukowskeho?