Normálně nečtu nabídkové letáky super- a hypermarketů. Z toho plynou drobná překvapení všedních dnů. Třeba že pro 15 rohlíků nemůžu jít jen s dvacetikorunou. (Když mi to pokladní v tehdy ještě Delvitě sdělila, trochu konsternovaný jsem jí podal jednu ze svých platebních karet a omluvně se usmál.) Nedávno mě ale zaujal velký nápis na jedné z takových reklamních nabídek.

Nevzpomenu si sice, jaký obchod nás tím cárem barevného papíru oblažil, ale poskytl mi inspiraci pro dnešní příspěvek. Ten nápis byl: „Čerstvě zabalené…“

Jistě si každý vzpomene na televizní zpravodajství o zeleném masu, omývaných salámech a přelepování etiket. Nejeden člověk si asi položil otázku, jestli jeho nedávná drobná nevolnost po mírně alkoholické párty náhodou nebyla způsobena občerstvením a ne alkoholem. Ale to je fuk.

Tenhle superhypermarket využil situace a nedůvěry lidí („Do XYZ nepůjdu, tam škrabou plíseň z vepřového“) a na svůj letáček plácl zabalené kuře s již dvakrát zmíněným nadpisem. Učebnicová ukázka diferenciace a přínosu uživatelům.

Jistě si řeknete: „Ale čerstvě už balí skoro každý!“ a budete mít pravdu (pomiňme historky mých známých, příležitostně pracujících v chladících boxech, o tom, že když jim v přepravce schází kuře, hledají nějaké zapadlé pod pultem). Ale o podobné situaci píše už starý David Ogilvy ve své knize Zpověď muže, který umí reklamu: „Když propagujeme KLM Royal Dutch Airlines, říkáme cestovatelům o bezpečnostních opatřeních, která dodržují všechny letecké společnosti. Jenže ty je ve své reklamě nezmiňují.“ [Ogilvy D.: Zpověď muže, který umí reklamu; Pragma, str. 112]

Běžný člověk považuje některé věci za samozřejmé. Je jen na vás, abyste z toho udělali bublinu, a získali tak jeho pozornost.