Není to tak dlouho (28. 6. 2008), co v Brně proběhl první pochod homosexuálů, Queer Parade. Pomiňme teď fakt, že to nebyl takový odvaz jako třeba v Amsterdamu, kde se baví pomalu celé město, a zaměřme se na reakce odpůrců tohoto pochodu.

Tito – dají se označit za lidi? – odpůrci protestovali proti homosexuálům (toto slovo budu používat souhrně pro gaye i lesby) a transsexuálům. Nápadně mi to připomíná například nacismus s jeho typickým odporem (nejen) k Židům (mám dojem, že se Hitlerovi moc nezamlouvali ani Romové a další odlišní lidé). Oboje má shodný rys – zapomínají, že všichni jsme lidé. Stejný živočišný druh s drobnými odlišnostmi. A co je na homofobii a antisemitismu nejhorší: jejich příznivci strkají nos do soukromí jiných lidí. Sexuální orientace nebo víra prostě je soukromá. Málokdo se na večírcích představuje jako „Dobrý večer, jmenuji se Jan Kadlec, tak trošku píšu. Jo a nevěřím v Boha.“

Samozřejmě kdokoli rozumný (a sebevíc tolerantní) namítne, že účastníci onoho brněnského pochodu si za to mohou sami, protože místo rozjařeného večírku pochod pojali jako demonstraci toho, že jsou jiní a jsou na to hrdí. Ale ani tato chyba neomlouvá reakci Národního odporu a jim podobných. Napadnout někoho násilím za sexuální orientaci nebo víru je úplně stejné, jako někoho praštit, protože se mu nelíbí hip-hop (jde o jeho soukromou věc).

Homosexuálové, Židé, černoši a jiní lidé odlišní od jiných lidí jsou pořád lidé. Stejně jako ti „bílí“ a „normální“. A mají i stejná práva, která jim nelze upřít.

Když se omezím jen na homosexuály: nevím, proč bojují za svá „práva“, když je jako lidé mají. Mají právo žít, mluvit, volit, nebýt diskriminován jako každý, každičký člověk žijící v demokratické zemi. Co však přijímám, chápu a podporuju, je registrované partnerství, hlavně tedy právo na informace o zdravotním stavu partnera/partnerky nebo vyřízení pozůstalosti. Adopci dětí teď nechme stranou.

Při sledování záběrů v televizi mě napadlo, jestli ti „silní“ jedinci odporu nejsou vlastně slaboši. Slaboši neschopní starat se o své problémy a přijmout jiné takové, jací jsou. Třeba že nějaký muž spí s mužem a nemá rád hip-hop.

Tolerance snad není slabost.