Kategorie: v knihovně

Čtení s blokem a perem

11. 1. 2008
doma, v knihovně, v myšlenkách

Ano, při čtení si dělám poznámky.

Většina z nás považuje poznámky za docela otravnou věc a je jedno, jestli se bavíme o těch v žákovské nebo o těch z výuky a přednášek. Nedivil bych se, kdyby po absolvování škol jediné poznámky mých známých představovaly termíny objednání k lékaři ve stolním kalendáři.

Nebyl bych to já, kdybych v něčem nemagořil. Vážení, dělám si poznámky stále.

Nikoli v restauracích jako kritik jídla. Ani při pití vína. Já si čmárám do

  • Moleskinu,
  • bloku,
  • blogu

při čtení knih! A je jedno, jestli odborných, zábavných nebo odborných zábavných.

Výhody poznámek

  • Budete si pamatovat, co jste vlastně četli.
  • A to i když poznámky ztratíte. (Ehm…)
  • Budete mít plus u maturity. Možná.
  • U odborných knih třeba dokonce přikročíte k praxi.
  • A postřehy z beletrie se budete blýskat na večírcích, abyste vypadali sečtěle.

Nevýhody poznámek

  • Rozhodně nešetříte naše lesy.
  • Poznámky se ztrácejí.
  • Kde mám tužku a papír?

Myslíte si, že kecám? Nekecám. Minulý článek o Bukowského šílenství vznikl z mých poznámek…


Bez komentáře, přidejte svůj vlastní.

Bukowski. Charles Bukowski

4. 1. 2008
v knihovně

I v knize zdánlivě plné sraček se sem tam mihne zajímavá myšlenka.

Docela rád čtu. Někdy sice nevím, jestli nejde o profesní deformaci, protože čtu i příbalové letáky u léků, ale i to nic nemění na mé lásce ke knihám.

Dostal se mi do rukou Bukowski. Příběhy obyčejného šílenství. Řeknu vám, tak fascinující hovadinu jsem ještě nečetl.

Samozřejmě jsem věděl, že Bukowského dílo je trošku, hm, úpadkové, ale… Právě to má grády. Většina povídek z Příběhů sama o sobě není nic. B. vstal, vypil pár piv, ojel ženskou, vsadil si na koně, ojel další ženskou, vysral se a šel spát. Ale jazyk a styl, kterým své obyčejné šílenství podává, nutí člověka číst dál.

Má to ale i kladné stránky. V knize se vyskytlo pár kousků, které se mi líbily. Nesly nějakou myšlenku, která vypadala aspoň trošku moudře/chytře. Na rozdíl si přijďte sami.

Je to divný: tu a tam stojí za to spíš si nezašukat, než si zašukat.

Existujou jednoduchý odpovědi a existujou šidítka. My lidi si rádi hrajem se šidítkama, protože ještě nejsme dost dospělí nebo dost opravdoví na to, abysme si řekli, co vlastně chcem.

Když jseš spokojenej s tím, jak se věci mají, všichni policajti ti připadají fajn. A když nejseš spokojenej, není fajn ani jeden.

Jak si to přebrat? Jak chcete.

Citace (ve stejném pořadí):

  • Bez ponožek, přeložila Michala Marková
  • Tyjátr s trávou, přeložil Bob Hýsek
  • Pár postřehů o otravování, přeložil Bob Hýsek

Bukowski, Charles: Příběhy obyčejného šílenství; Argo, 2006


2 komentáře, přidejte svůj vlastní.
Notes Jana Kadlece píše (zcela překvapivě) Jan Kadlec | Odebírejte RSS kanál příspěvků