Předminulý týden jsem psal o prokrastinaci (pro připomenutí: prokrastinace = [zbytečné] odkládání úkolů). Pojmenoval jsem důvody, proč odkládám úkoly, a předestřel jsem historii toho, jak jsem si posledních pár let organizoval svou práci. Dnes bych rád pověděl něco o dalším bojovníkovi proti této „chorobě“ – o metodě kaizen.

S metodou kaizen jsem se poprvé setkal asi před dvěma lety, kdy jsem ještě podnikal a zajímal se o trendy v managementu. Kaizen jsem uznal za zajímavou techniku, ale nijak jsem jen do svého života a byznysu neaplikoval. Před pár měsíci (hm, bude to asi půl roku) jsem se u večeře a zajímavého bílého vína bavil s dobrým kamarádem o sebezlepšování. Padla řeč i na kaizen – kamarád mi poskytl literaturu a já se o tuto metodu začal zajímat víc.

Stručně řečeno kaizen hlásá toto: není třeba dělat radikální změny; mnohem účinnější je měnit něco po malinkatých krocích, ale pravidelně. Když chci zhubnout, není nutné vybrakovat BIO obchod se seschlou mrkví a koupit si permanentku do fitcentra. Lepší je dát si denně o hranolek (ano, čtete správně, o jeden hranolek denně) méně k jídlu. Když se chci konečně naučit pořádně španělsky, stačí jedno slovíčko denně.

Vtip je v tom, že potřebujete získat návyk. Časem bude hranolků k obědu málo – a budou vám stačit. Časem zjistíte, že španělštině můžete věnovat ne 10 sekund, ale 10 minut denně – a 10 minut denně věnovaných jazyku je dostačujících, jak vám potvrdí každý inteligentní jazykář.

Začnete s malými kroky – a po určité době zjistíte, že jste ušli dlouhou cestu, na kterou byste si dříve netroufli.

Prokrastinace existuje jen proto, že existují i složité a dlouhotrvající úkoly. Poskytují spoustu výmluv – nemám čas, je toho moc, nechce se mi, nemám šanci to zvládnout a tak dále. Když ale monstrózní úkol proženu mlýnkem a rozmělním jej na drobečky, většina výmluv je pryč: i velmi zaneprázdněný člověk si může vyrobit (dnes i koupit!) kartičky se slovíčky cizího jazyka, strčit je do kapsy a při čekání na MHD je vytáhnout a projet.

O metodě kaizen toho bylo napsáno mnoho. Články, knihy… O podnikání i osobním rozvoji… Stačí jen hledat.

Anebo lépe: hned teď si sednout (to už asi děláte), zvolit si nějaký cíl a cestu k němu rozsekat na krátké úseky.

Jednoho dne mi došel anglicky psaný e-mail nabízející licenci k jednomu programu zdarma výměnou za recenzi. Normálně bych ten mail hodil do koše, ale… zvědavost byla silnější a koukl jsem na web onoho produktu.

Jedná se o prográmek NoteScraps. Informace a video k produktu najdete na jejich webu. V tomto článku se zaměřím na styl práce s touto fikanou věcičkou.

Asi to znáte: obklopují mě poznámky k projektům, školní maturitní práci, povídkám, divadelním hrám, které píšu/studuju, poznámky k rozečteným knihám, úkoly, hesla, odjezdy autobusů… Je toho prostě moc, není divu, že se v jistých kruzích mluví o „informačním zahlcení“ a jiných ošklivě znějících slovech.

A teď: jak se s těmi úkoly vypořádat?

Post-it štítky na nástěnce nad stolem? Totéž elektronicky na ploše monitoru? Ne, je to nepřehledné a navíc – jak rychle najít specifickou informaci?

Textový dokument v počítači? Fajn, ale něco tam najít také není OK.

Co takhle něco jako… NoteScraps?

Jestli jste se ještě nepodívali na video na jejich webu, ihned tak učiňte. Jen tak pochopíte, o čem to tu mluvím.

NoteScraps udržuje všechny informace na jednom místě a využívá při tom postupů, díky kterým poznámky neztratíte, ani když NoteScraps odstraníte ze svého počítače. Vypadá to jako program, který jednotlivé poznámky ukládá do známých post-it štítků – ale nenechte se zmást. Informace jsou ukládány do jednoho TXT souboru, který se snadno zálohuje. Přímo v programu můžete vyhledávat – a co je lepší: uživatelé Windows Vista (pro které je primárně určen, uživatelé WinXP si musí doinstalovat cosi, čemu nerozumím) mohou jakoukoli informaci najít i prostřednictvím běžného vyhledávání ve Windows, které od Vist hledá i v obsahu souborů.

Příklad z praxe: do NoteScraps si uložím poznámky k Machiavelliho Vladaři. Po čase si na něj vzpomenu, pustím NoteScraps, do hledání zadám Machiavelli a ono mi to vyflusne post-it štítek s mými poznámkami. Anebo – když bych NoteScraps z jakéhosi záhadného důvodu odinstaloval – budu mít na disku jeden (dlouhý) TXT soubor; zvolím si nabídku Start, do hledacího políčka hodím machiavelli a Visty mi podle obsahu nabídnou právě soubor, který vytvořil NoteScraps. Jakoukoli informaci tak najdu nejméně dvěma způsoby. A vím, že ji najdu.

Věřím, že svůj potenciál NoteScraps naplno projeví po pár týdnech používání a zahlcení tisíci naprosto nesouvisejícími poznámkami. Je to zdánlivě jednoduchý (až primitivní) program s obrovskou silou pro zvládání informačního chaosu. Vřele doporučuji.

Jestli se někdy opijete, zblázníte, zhulíte nebo jinak dostanete do stavu nepříčetnosti a rozhodnete se psát, budete stát před dvěma cestami, jak se toho chopit.

1. Psaní umělecké

Spisovatel je něco jako fotograf nebo malíř. Dobrý obrazozaznamenávač umí zachytit i vyložené nudné místo tak, aby návštěvník galerie áchal a óchal a pronášel poznámky o duchu a kouzlu dotyčné lokace a hodnotil barvy a expozici a já nevím co ještě.

To stejné platí i pro spisovatele – pokud je dobrý.

Když se mi nějaká kniha líbí, nechci ji odložit, nechci, aby skončila. I za cenu, že by měla stále dokolečka popisovat běžný děj. Docela dobrá ukázka je Harry Potter. V jedenácti letech jsem byl více než smutný, když jsem ji musel zaklapnout.

Jestli však stále kontroluji, kolik stránek zbývá do konce, je něco špatně. Nerad přeskakuju stránky, když něco začnu, chci to dokončit. Takže jestli se u čtení nudím, kniha u mě klesne bez ohledu na to, co někteří lidé označují jako „uměleckou hodnotu” (a co nevím, co má být, jak se to hodnotí a proč to má takovou váhu).

Dobrý spisovatel (nebo pisálek, chcete-li) tedy i běžnou nebo nudnou skutečnost popíše velmi zajímavě.

2. Psaní praktické

Opakem spisovatele schopného napsat čtivou ódu na obyčejnou cihlu je praktik: novinář a copywriter. Ti by za rozvláčnost asi okamžitě přišli o místo. Musí být struční a věcní, v prvních slovech musí informovat nebo prodávat.

Praxe chce vidět výsledky. Ideálně takové, za jaké si praktici koupí díla umělců.

Už to bude nějaký ten měsíc, kdy jsem na ICQ prohodil pár slov se zimmim. Ukázal mi projekt onesentence.org. Byla to asi chyba, protože jsem se pak na hodinu odmlčel a pročítal zajímavé historky vtěsnané do jediné věty.

Během té hodinky mi však zimmi napsal, že něco takového hodlá spustit v našich luzích a hájích.

Nebyl bych to já, abych se do něčeho nevrtl, tak jsem mu uštědřil pár rad a poznatků vycházejících ze spolupráce na Teidu (to je to, co mám vlevo pod menu). Nevyděsil se (a to ani po tom, co jsem mu řekl, že 90 % lidí myšlenku projektu stejně nepochopí) a relativně nedávno projekt spustil.

Jmenuje se Jednou větou, najdete ho na www.jednou-vetou.cz a… ano, je to česká verze onesentence.org.

Jinými slovy, jestli vás potkalo něco zajímavého, vtipného, děsivého nebo smrtelného, zkuste to vměstnat do jedné věty (např. Nechápal jsem, proč má vedle stojící pán za jasného počasí otevřený deštník, dokud mě nepodělal pták pochodující na střeše nad námi.) a pošlete ji na ten web.

Co rozhodně není jedna věta:

• citát,
• konstatování bez pointy (Vsadil jsem se s kamarádem, že sním 10 cheeseburgerů za 10 minut - nesnědl.),
• dvě věty,
• tři věty,
• čtyři… a tak dále.

Jedna věta však může být dlouhé souvětí, avšak všeho s mírou. Není třeba inspirovat se třeba Hrabalem nebo Bernhardem, kteří jednou (dost dlouhou) větou dokázali psát kapitoly nebo romány.

Co teď? Teď si skočím pro vodku, co nesmrdí jak dezinfekce.

Někdo na můj blog došel z vyhledávače, do kterého naťukal „postříkaná při čtení knihy“. Podobných perel by se ve statistikách našlo víc (jen tak na okraj, hned po mém jménu hledají lidé nejvíce e-mail Boženy Zbrankové z bezrealitky.cz), ale zrovna tato se mi zalíbila. Je hezky dvojsmyslná a ilustruje zajímavý způsob vyhledávání.

Freuda jsem moc nestudoval, takže o něm mám mlhavé povědomí jako o tom, co se věnoval snům a lidskému podvědomí a co tvrdil, že pořád myslíme na sex. Z tohoto úhlu pohledu jsem si představil slečnu zahloubanou do knihy, nad ní se uspokojuje mladý muž. Druhé zamyšlení mi navodilo obrázek styku dvou lidí, přičemž žena je tak znuděná, že se s občasným óchnutím začte do Evžena Oněgina na nočním stolku.

Jako velmi slušně (ehm) vychovaný muž jsem se lehce začervenal (pomiňme mou lehce snědou nečervenající se pleť). Napadlo mě totiž, že dotyčná slečna se mohla slunit na lehátku u vody a nějaký neotesanec ji ohodil sprškou vody po skoku do bazénu. Něco na tom Freudovi bude.

To ale není všechno. V této filosofické chvilce nad záhadou, proč dotyčný čtenář hledal to co hledal (a jestli tady vůbec našel) mi docvaklo další (čtvrté) řešení.

Stalo se vám někdy, že jste již dávno četli zajímavý článek nebo povídku, zapomněli jste název, ale v paměti utkvěla zajímavá pasáž? Já sám takhle asi dva roky zpátky hledal na Marigoldovi sousloví „sekretářka vytiskne“, protože jsem znal obsah článku, ale nemohl jsem ho najít. Byl to článek Zrušit mobil: není to nereálné, ve kterém Patrick Zandl rozebírá zásah mobilního telefonu do našich životů a popisuje, jak funguje jeho známý v telekomunikacích.

Vyhledávače jsou dnes chytré a ve spojení s tím, že na netu je všechno, tvoří mocný nástroj. Nástroj, který vytváří hádanky pro přemýšlivé lidi s fantazií.

Tak, čtenáři, co jsi hledal? A našel jsi?

Asi mi nebudete věřit, ale copywriting je nesmírně vyčerpávající činnost. Copywriter není jen nějaký pisálek, jak si myslelo mé okolí. Textařina zahrnuje hned několik činností a potřeb, které musí potenciální copywriter ovládat, například

• základní znalost českého jazyka (od pokročilých znalostí tu jsou korektoři),
• tvůrčí myšlení (ale i na toto se dají sehnat lidi),
• znalost lidí (resp. psychologie),
• znalost marketingu,
• obchod a prodej,
• psaní na klávesnici aspoň trochu rychle,
• odolnost vůči účinkům alkoholu (přiznávám se, na nejlepší texty padlo půl lahve vína),
• odolnost vůči závislosti na drogách (miluju čaj a čokoládu; do této kategorie by se dal zařadit i tabák, dokonce i heroin a koks, ale o tom se nebudu rozšiřovat, nemám patřičné zkušenosti),
• schopnost vyjít vstříc klientovi,
• schopnost poslat klienta někam tak, aby mě najal za více peněz,
• schopnost poslat klienta někam tak, aby to neuškodilo podniku,
• vedení účtů,
• podávání daňového přiznání,
• jednání s úřady (a nacvičování pohledu smutného pejska na velmi milé úřednice – teď si nedělám legraci, klepu na dřevo, že jsem za přepážkami vždy narazil na skvělé paní),
• zmínil jsem už přehled o aktuálních trendech?
• a mnoho dalšího.

Jednoduše řečeno, je to náročné a vyčerpávající, jak jsem již poznamenal. Je logické, že vyčerpávající činnost člověka (světe, div se) někdy vyčerpá. Dokonce tak, že má chuť dát si voraz.

Nejsem nadčlověk, jak se (téměř) mylně domnívá mé okolí. Takže jsem po více jak dvou a půl letech psaní usoudil, že je čas dát si pauzu. Začal jsem s ní někdy v půlce dubna. Dokončil jsem projekty, poslal faktury, dal do pořádku účty, začal odmítat zakázky.

Myslel jsem, že mě dva týdny bez práce budou nudit, a že se k psaní vrátím. Už pauzuju měsíc a… a nic. Užívám si to.

Beru to jako jasné znamení: je čas skončit. Před týdnem jsem pozastavil živnost na dva roky. Mám tušení, že pak ji zruším úplně. Ale to se ještě uvidí.

A co Beze slova?

Beze slova žije. Martin stále pracuje (a snad dlouho pracovat bude). Dokonce na Beze slova možná nezanevřely externí kolegyně, které by v případě krize něco napsaly (když už se tím živí).

Sbohem a šáteček?

Nenene. Mě se jen tak někdo nezbaví. Psát budu pořád. Tady. Dokonce možná častěji. V hlavě se mi navíc rýsuje projekt, který by jménu Beze slova dodal další rozměr. Nedá-li má lenost a nedojde-li můj oblíbený inkoust do pera. Takže… Jdu sehnat náhradní lahvičku.

Před několika týdny jsem koukal na film Dobrý ročník (můžu doporučit). Koukám, koukám, najednou se ozve lupnutí, displej mého notebooku problikne a hezky ve zlatém řezu mi svítí žlutá čára. Odshora dolů vadné pixely. Notebook tak byl použitelný jen na ICQ, občas mail, ale rozhodně ne pořádnou práci. Ta čára mě rušila. Notebook musel do servisu.

Po chvilce pátrání na internetu jsem našel firmu XANADU (nemám důvěru v Datart, kde jsem notebook před rokem a něco koupil). Mají pod palcem i záruční servis HP notebooků, takže jsem zavolal, informoval se a druhý den tam notebook odvezl.

Paní technička mi řekla: „Tento typ notebooků musíme posílat do servisního střediska há pé v Polsku. Počítejte tak se třemi týdny, možná i měsícem.“

Co se dá dělat. Sehnal jsem si náhradní stroj, všechno zazálohoval a notebook nechal napospas osudu (servisu, dopravě, Polákům a vyšší moci).

Za jeden týden a jeden den mi stejná paní volá, že si ho můžu vyzvednout. Krása.

Poučení pro tvůrce čehokoli

Časový odhad je dost ošemetná věc. Lepší je ale termín nadsadit než říct, že projekt bude hotový za týden a nějaký výsledek odevzdáte za měsíc.

Třeba já potřebuju den na studium podkladů a myšlení, den na psaní a den na korektury. Za tři dny tedy můžu mít hotový menší web. Klientovi však řeknu týden až dva – co kdyby se něco stalo.

Výhoda nadsazeného termínu: Klient dostane svou práci dřív, čímž se v jeho očích stanete docela spolehlivými.

Nevýhoda nadsazeného termínu: Klient může u další zakázky čekat stejný termín dodání. A hlavně (pokud se mu váš termín zdá moc dlouhý), zakázku může zadat jinde. Nebo může za tak dlouhý termín požadovat slevu. Což mu minimálně u mě neprojde.

Během své krátké copywriterské kariéry (zatím skoro 2,5 roku) jsem se setkal se dvěma přístupy, jak napsat text. Je jedno, jestli na web, leták nebo něco jiného.

1. Na zelené louce

Chcete vyzkoušet schopnosti svého textaře? Nechte ho, aby maximum práce odvedl on.

Na internetu jsem k takové práci moc nepřičichl. Většina lidí, klientů i webdesignérů, má utkvělou představu, že text na webu je něco druhořadého, že je to doplněk ke grafice. Toto přesvědčení nechtěně podporují i marketéři a textaři, protože „na webu lidi přece nečtou.“  Je to pravda, neznamená to však, že se na textech může šetřit a práce se má odfláknout.

Když necháte člověka myslet (tzn., že si najmete opravdu dobrého člověka), dostanete dokonale sehraný výsledek. Text nebudou tvořit prázdná slova – a grafika nebude jen dekorace. Budou se doplňovat (obrázek vydá za tisíc slov/ok, popiš mi ho), tvořit jednu myšlenku, získají kouzlo, které chybí tolika výtvorům.

Blbé je, že tuto práci nemůže dělat každá trubka, která studuje média, žurnalistiku nebo tvůrčí psaní. O marketingu ani nemluvím. Z toho plyne, že si tito kreativní lidé nechají zaplatit. Ale věřte mi, výsledek stojí za to.

2. Dosaďte k obrázkům správný text

Nejčastěji se setkávám se zakázkami, které připomínají IQ testy. „Dosaďte do rámečků vhodný text.“  Mluvím hlavně o internetu, kde texty pro web jsou jen doplněk, copywriter se najímá proto, že majitel/ka „neumí psát“. Málokdo bere copywriting jako investici do podnikání. Investici, která se sama vrátí. Od toho se odvíjí i přístup klientů.

Dostanu nějakou grafiku, popisy produktů či služeb a zadání, abych vyplnil web slovíčky. Ne že by to byla zajímavá práce, radši pominu i fakt, že při sdělení ceny dostane finanční oddělení firmy infarkt (ne, web za pětistovku fakt nenapíšu).

Těším se na dobu, kdy podnikatelé a firmy pochopí, že web není (ne)líbivá grafika, ale prodejní nástroj. A že by mu měli věnovat péči a peníze.

Rád říkám, že Beze slova se jmenuje Beze slova proto, že moc nemluvím.

Ono to s tím (ne)mluvením ale není zas tak pravdivé. Přesvědčit se mohli manažeři některých firem ve čtvrtek v hotelu Archibald. Mluvil jsem tam o 3 způsobech, jak prodávat na webu. Nebo jsem se o to aspoň snažil.

Svým věkem jsem si tam připadal trošku nepatřičně, ale na to jsem zvyklý. Dokonce bych řekl, že ty udivené pohledy „co tady ten mlaďoch chce“ ani nevnímám (recepční v tom hotelu mě málem ignorovala).

K samotnému večeru mám jen pár poznámek, více informaci asi najdete na stránce WebTop 100.

Adam Javůrek mluvil o rozdílu mezi offline a online copywritingem. Myslím, že jeho přednáška sloužila jako návnada na nová školení Dobrého webu o copywritingu (jsem na ně a na Adama docela zvědavý, nebýt z Brna, hned si na přednášce rezervuju místo).

Já jsem web připodobnil prodavači v „reálném“ obchodě. A vytvořil jsem tři skupiny. Více v prezentaci, kterou naleznete v sekci Přednášky.

Další přednášející byli Tomáš Jindříšek z OgilvyInteractive a Božena Zbranková z bezrealitky.cz. Vystoupili s case study zajímavého projektu bezrealitky.cz. Hezky se vzájemně doplňovali.

Posledního člověka jsem ovšem neslyšel a neviděl. Byl to Daniel Köppl, kterému jsem před přednáškou utekl na autobus zpátky do Brna. Škoda. Podle slidů v tištěných podkladech začínal prezentaci několika obrázky ne zcela oblečených slečen. Proč? Právě to by mě zajímalo.

Výzva pro členy klubu WebTop 100

Na konci své mírně zmatené a nesouvislé řeči jsem zmínil nabídku krátké konzultace zdarma. Stačí, když mi poskytnete svůj mail (pište na pan@jankadlec.cz nebo do komentářů pod článek). Za pár dní vám pošlu pár připomínek k homepagi vašeho webu.

Nabídka platí pro členy klubu WebTop 100.

Před dvěma týdny společnost LAAR (jo, ti v patičkách Bloguje) spustila dítko jednoho programátora, jedné grafičky a jednoho pisálka. Jmenuje se to TEIDU a je to mikroblogovací systém.

Práce na tomto projektu byla zajímavá, protože jsme nepracovali v jedné kanceláři (já a grafička jsme z Brna, Arthur z jižních Čech). Tento článek je tedy jakýsi pokus o případovou studii, jak probíhá vše od první myšlenky přes vývoj až po testování.

Kdo to spískal?

Brzy to bude 2,5 roku, co se věnuju copywritingu. Objevil mě Plaváček. Nebýt něj, neznáte mě.

A právě Plavec může za to, že jsem Arthura buzeroval svými poznámkami a připomínkami, a že jsem si já užil docela zajímavou práci.

Začátek

Dva maily a debata po ICQ – tak málo stačí k setkání v Brně. Myslím, že Arthur si Brno zamiloval, jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč by dlouho přemýšlel, jestli náměstí Svobody pojmenovat anglicky jako square nebo circus. (Kdyby to někoho zajímalo, náměstí s nepravidelným tvarem bych pojmenoval plaza nebo place.) V restauraci Empire nám (mně + Zuzce Součkové, grafičce) představil svoji vizi.

Upřímně, stejně jako spousta jiných věcí mi to přišlo dost divný. Ale třeba Twitter funguje a já o sobě vím, že jsem magor, takže jsem kývl.

Jak se pracuje s Misantropem?

Dobře. I přes to, že Brno ve skutečnosti nemá rád, což mu asi neodpustím.

Při komunikaci s Martinem jsem si připadal jako neuvěřitelný lenoch. Moje práce totiž spočívala v brouzdání na netu, zkoumání růžových blogísků a studia jazyka. Jen tak tak jsem na textech pro TEIDU nepoužíval hrůzostrašnosti jako je sloveso lowískowat. Asi bych se měl začít učit polsky, třeba budu rozumět líp.

Takže zatímco já se poflakoval, Martin makal jako fretka. Programoval, analyzoval, testoval a k tomu všemu se tvářil, že ho to děsně baví.

Mimochodem, je to jeden z mála klientů, který má přehled, ví, co chce, poskytne podklady správně a včas a navíc mi nekecá do práce.

Texty na webu

Tykačka. Oh, jak já nesnáším tykání na webu. Ale co se dá dělat. Podle toho, co jsem napsal o fous výš si prosím odvoďte cílovou skupinu.

Slogan

Vymýšlení sloganu je královská disciplína reklamní textařiny.

Za dva a půl roku své kariéry jsem vymyslel 3 slogany. Ty další si nechám pekelně zaplatit.

Cokoli tě napadne. Tři slova, která vznikala dva měsíce. Slova, která spotřebovala tři lahve bílého a dvě červeného vína, půl flašky whiskey (irské) a dva a půl litru mléka, dále bednu griliášových Vlnek, jednu láhev pěny do koupele a měsíc bezesných nocí.

Proč Cokoli tě napadne?

Dumal jsem nad využitím TEIDU. Následující tři faktory zapříčinily můj mozkový zkrat a výsledný slogan.

1. Tejdnete cokoli. Text, odkaz, obrázek, hudbu, video.
2. TEIDU lze využít jakkoli. Blog, nástěnka, vzkazník, prostor pro vykřičení.
3. Je to neznámé slovo. Nepředstavíte si pod ním nic – anebo si naopak představíte cokoli vás napadne.

Testování

Jestli na vás kdekoli (typicky ve Windows) vyskočila chyba, víte, jak takové testování probíhá.

Naučil jsem se při něm, že se mám chovat jako dement, a že mám zkoušet věci, které by nedělala ani cvičená opice. Takhle jsem třeba došel na to, že když si necháte poslat nové heslo, nikdy se už do TEIDU nedostanete. (Jo, je to opraveno. Snad.)

Spolupráce technicky

Nepoužívali jsme nástroje pro project management. Původně jsem se s Martinem bavil po ICQ a texty mu posílal v .doc mailem. Pak mi docvaklo, že něco on-line by bylo dobré.

Oba dva máme Google Account, takže volba padla na Google Docs. Psal jsem tam texty pro web a využili jsme sdílení i k hlášení bugů. Šikovná věcička.

Závěrečné titulky

• Název: TEIDU mikroblog | Cokoli tě napadne
• URL: www.teidu.cz
• Idea, realizace: Martin Malý
• Grafika, logo: Zuzka Součková
• Texty, slogan: Jan Kadlec
• Ochranná křídla: LAAR, a. s.