Normálně televizní zprávy nesleduju. Nebaví mě sedět a 30 minut sledovat naprosto nezajímavý balast. Mnohem radši získávám obecný přehled z titulků a perexů na zpravodajských webech a čtu to, co mě zaujme. Není čas ztrácet čas. Poslední dobou však večeřím kolem půl osmé, a tak si u jídla zadělávám na žaludeční vředy při sledování televizních novin na TV Nova.

Zatímco jednička si drží určitou úroveň a čtyřiadvacítka servíruje zpravodajství, Nova se honí za sledovaností, reklamou a penězi a pouští ke zprávám mamlasy. Mamlasy, kteří neumí česky.

Aby bylo jasno, já sám mluvím a píšu trochu nespisovně a při mluvení nehorázně huhlám, ale právě proto nedělám takovou práci (a nenahrávám podcasty). Nováčtí reportéři to ale vidí jinak. Zjevně jediné kritérium pro přijetí je ucházející vzhled. Tolik přeřeků a nesmyslných větných konstrukcí totiž neprodukuju ani já.

Čím to bude?

Vidím zde dva vzájemně provázané faktory:

1. Mladé a nezkušené lidi.
2. Živé reportáže bez možnosti předtočení.

Nejsem tak naivní, abych si myslel, že dřív se lidé před kamerou nepřeříkávali, silvestrovská vydání zpráv jsou toho důkazem. Za to, co na našich obrazovkách vidíme, však může pro mě nepochopitelná tendence TV Nova dělat živé vstupy a rozhovory (které dohromady nedávají smysl) při každé prkotině. Navíc k tomu pouští amatéry, přestože i na Nově zůstalo pár zkušených a dobrých lidí.

Zpravodajství, a to jak televizní, tak i rozhlasové a papírové, by mělo být ukázkou spisovné češtiny. Spisovnou češtinu už ale najdu jen v novinách a některých knihách, možná v rádiu, které neposlouchám.