Prázdné místo po Harrym Potterovi

by Jan Kadlec

Jestli J. K. Rowlingová něco umí skvěle, tak je to vytváření promyšlených světů, ve kterých splétá nitky osudů postav, jež zná jako své nejlepší přátele.

Poprvé jsem to ocenil u její sedmidílné čarodějnické série. Když po dočtení sedmého dílu začnete zase od jedničky, začnete si všímat narážek na drobnosti ze života v Bradavicích (nebo i Zobí ulice č. 4), které hrají roli o díl či dva později. Nebudu daleko od pravdy, když řek… napíšu, že žádné slovo není pro děj zbytečné. Stejně tak postavy: i když to nikde nemusí být zmíněné, JKR přesně ví, co kdy kdo kde jak a proč dělal a staví na tom svůj příběh. Nejpozději při druhém čtení začnete na každé druhé stránce žasnout a chápat a dávat si dohromady souvislosti. Přesně to jsem měl na těch sedmi (+3 bonusových) knížkách rád. (Světu Harryho Pottera jsem uvěřil natolik, že dodnes kontroluju poštovní schránku v naději, že mi dorazí pergamenová obálka se zeleně napsanou adresou.)

A přesně toto jsem si užíval, když jsem dvakrát za sebou četl její „velký román o malém městě“ pro dospělé.

Reading like a sir

Like a sir

Při čtení The Casual Vacancy se budete cítit like a sir

Krátce po vydání jsem si k narozeninám pořídil anglický originál knihy The Casual Vacancy. Angličtinu mám rád, překládám videa TED a žil jsem v domnění, že si v angličtině počtu docela obstojně. Než jsem se začetl do této knihy.

JKR je žena, která opravdu umí psát a používá velmi vybranou angličtinu se slovy, která – pokud je vůbec znáte – použijete ledatak při debatě s britskou královnou. Sundejte z knihy červenožlutý obal, odhalte elegantní černou vazbu se zlatou ražbou, nalijte si sklenku červeného a čtěte like a sir.

A doufejte, že si u scén s rodinou Weedonových nepocintáte koberec.

Good old England

Pagford

Tak nějak by mohl vypadat Pagford

Mám rád Anglii (a miluju Skotsko, ale to sem nepatří). Idylické vesničky s cihlovými domky a upravenými předzahrádkami, drby na trzích a soutěže o nejlepší ovocný koláč. Všichni se znají a tváří, že se mají rádi – a pak vás v koloniálu zdrbou za to, že jste na večírek donesli koláč z kupovaného korpusu. Užívám si líčení této idylky v detektivkách Agathy Christie se slečnou Marplovou a zlomyslně se bavím u Vražd v Midsomeru. Tuto zálibu s JKR očividně sdílím, protože Prázdné místo je zasazeno přesně do takového prostředí.

Pagford je imaginární malá vesnička (v románu popisovaná spíše jako městečko). Náměstí a pár ulic jako jsou Nadějná, Kostelní či Přímá. Stále soupeří o moc se sousedním městem Yarvil, které je hlavním zdrojem zaměstnanosti dospělých a zábavy mladších. Má pohnutou historii – v minulosti se proti své vůli hezké viktoriánské domky rozšířily o levné betonové sídliště Pole zabydlené nižšími sociálními vrstvami. Nekompatibilita počestných a spořádaných pagfordských starousedlíků se sprostými a na všem možném závislými obyvateli Polí je zdrojem stálých problémů.

Právě náhled na Pole rozděluje i samotné Pagforďany. V obecní radě existuje malá, ale celkem přesvědčivá skupinka zastánců Polí. Ta je však oslabena, když jednomu z radních, Barrymu Fairbrotherovi, praskne cévka v mozku a městečko začne žít doplňující volbou na jeho prázdné místo.

Překlad jak z nedělní školy

Angličtina je velmi chudá na nadávky. Nebo bych mohl říct, že je spíše skromná. V 99 % případů si vystačí s pouhým fucking. Na druhé straně mají Angličané poněkud rozmanitější škálu přízvuků a ledasco umí „zahuhňat“. Proto jsem byl zvědavý, jak si překladatelka (u českého překladu Hana Zahradníková) poradí s již zmíněnou rodinou Weedonových.

Knihu jako takovou přeložila skvěle. Na Facebooku a Twitteru jsem zahlédl nějaké námitky, ale myslím, že nebyly na místě. Kniha se čte dobře, plynule, nezarážely mě nešikovné obraty (a za necky na cecky dávám velké plus). Překladu trošičku chybí „like a sir“ dojem anglického originálu, ale do Čapkovy či Nerudovy doby bych pro ně nezacházel.

Jen u Weedonových, neúplné rodiny, kde je matka prostitutka závislá na heroinu a dcera namočená snad do každého průšvihu ve škole, mě překlad trošilinku zklamal. Většina f-words se transformovala do obyčejného tyvole, přestože je čeština dostatečně bohatá a na spoustě míst si překlad zasloužil přitvrdit. Připadalo mi, jak kdyby část knihy překládala jeptiška z nedělní školy.

Tvrdě do toho

Drogy, dealeři, marihuana, nechráněný sex. I to Prázdné místo „nabízí“. Asi se nechci ptát, kde JKR nabrala inspiraci. :)

U některých postav ale inspiraci vidím úplně jasně. Samanthu s mohutným poprsím a nabroušeným jazykem mezi přáteli najde skoro každý. Udrbanou a všetečnou Shirley nebo Maureen taky všichni v někom poznají. Kariérista Miles nebo ve vztazích nerozhodný a lehce zoufalý Gavin… Postavy jsou vykreslené věrohodně a jsou hnacím motorem knihy. Není zde důležitý příběh a to, co se děje, ale vztahy a proč se to děje.

Stejně jako v knihách o Harrym Potterovi i zde má každé slovo své místo. Spousta souvislostí se ukáže později a při druhém přečtení objevíte i význam těch nejmalichernějších maličkostí. Na toto je JKR mistr.

Sečteno, podtrženo

Prázdné místo je pro anglofily povinná četba. Je to Anglie jak vyšitá, se všemi krásami i neřestmi.

Ale docela by mě zajímalo, jestli J. K. Rowlingová zvládne napsat román, který se nebude zakládat na něčí smrti.

 

J. K. Rowling: The Casual Vacancy. V roce 2012 vydalo nakladatelství Little, Brown v Londýně. Knihu do češtiny přeložila Hana Zahradníková a pod názvem Prázdné místo v roce 2013 vydalo nakladatelství Plus. Děkuji společnosti Albatros Media za poskytnutí české reading copy.