Celý život jsme závislí. Ať už chceme nebo ne.
Začíná to vlastně před začátkem. Závisíme na cílevědomém snažení nebo „osudové chybě“ našich rodičů.
S nimi to také pokračuje. Živí nás až do dospělosti. Někdy ještě déle.
Časem se chceme postavit na vlastní nohy a být nezávislí. Moc to nejde. Buď naše živobytí závisí na vůli zaměstnavatele – nebo na sociální politice státu.
Pokud podnikáme, životně závisíme na své klientele.
I když si nahrabeme víc než dost a myslíme si, že nezávisíme na nikom a na ničem, mýlíme se. Co banky, fondy, akcie, nemovitosti a jiné statky, ve kterých máme peníze? Co inflace? Co nehody, úrazy a potažmo nemocnice?
Ve stáří závisí rodiče na státu. Nebo dětech. Nebo obojím.
Nikdy se nezbavíme závislostí.
Oproti tomu jsou drogy, tabák, alkohol, čokoláda, čaj, práce, sex a další závislosti naprosté pitomosti.
Vloženo 14. 3. 2008 v 19.02
Pěkná úvaha. Jen bych poznamenal k “naprostým pitomostem”, že můžou zatočit s osudem člověka stejně jako nehody, inflace a podobně.