Před několika týdny jsem koukal na film Dobrý ročník (můžu doporučit). Koukám, koukám, najednou se ozve lupnutí, displej mého notebooku problikne a hezky ve zlatém řezu mi svítí žlutá čára. Odshora dolů vadné pixely. Notebook tak byl použitelný jen na ICQ, občas mail, ale rozhodně ne pořádnou práci. Ta čára mě rušila. Notebook musel do servisu.

Po chvilce pátrání na internetu jsem našel firmu XANADU (nemám důvěru v Datart, kde jsem notebook před rokem a něco koupil). Mají pod palcem i záruční servis HP notebooků, takže jsem zavolal, informoval se a druhý den tam notebook odvezl.

Paní technička mi řekla: „Tento typ notebooků musíme posílat do servisního střediska há pé v Polsku. Počítejte tak se třemi týdny, možná i měsícem.“

Co se dá dělat. Sehnal jsem si náhradní stroj, všechno zazálohoval a notebook nechal napospas osudu (servisu, dopravě, Polákům a vyšší moci).

Za jeden týden a jeden den mi stejná paní volá, že si ho můžu vyzvednout. Krása.

Poučení pro tvůrce čehokoli

Časový odhad je dost ošemetná věc. Lepší je ale termín nadsadit než říct, že projekt bude hotový za týden a nějaký výsledek odevzdáte za měsíc.

Třeba já potřebuju den na studium podkladů a myšlení, den na psaní a den na korektury. Za tři dny tedy můžu mít hotový menší web. Klientovi však řeknu týden až dva – co kdyby se něco stalo.

Výhoda nadsazeného termínu: Klient dostane svou práci dřív, čímž se v jeho očích stanete docela spolehlivými.

Nevýhoda nadsazeného termínu: Klient může u další zakázky čekat stejný termín dodání. A hlavně (pokud se mu váš termín zdá moc dlouhý), zakázku může zadat jinde. Nebo může za tak dlouhý termín požadovat slevu. Což mu minimálně u mě neprojde.