Prý se říká, že běžní lidé využívají potenciál svého počítače jen na několik málo procent. Jsem dokonalou ukázkou.

Když jsem si kupoval notebook, vybral jsem si jeden trošku výkonnější pouze z jednoho důvodu: SolidWorks. To je docela náročný CAD program, mám jakousi studentskou edici do školy, a nebýt ho, stačil by mi noťas do 15 tisíc. Kromě brouzdání netem ho totiž používám jen na psaní a hraní FreeCellu. Takže kdybych klientům neposílal práci mailem, stačil by mi ke štěstí psací stroj. Ten mechanický, co mu klapou klávesy.

Spousta lidí si myslí, že když vydělávám peníze pomocí internetu, jsem nějaký geek, co před monitorem tráví hodiny a hodiny. Z části mají pravdu: opravdu mi notebook jede celou dobu, co jsem doma. Ale dobrou třetinu toho času trávím s tlustým blokem a perem v ruce. (Pomiňme ještě naprosto nepracovní aktivity, jako jsou domácí práce nebo čtení papírových knih.)

Jednak vlastnoručně píšu rychleji a jednak se rukou psaný text snáze edituje. Když škrtnu nějaký odstavec jako naprosto stupidní, nebudu šílet, když ho druhý den uznám jako ne až tak stupidní a budu ho chtít použít. Na počítači bych byl v pr… V Praze.

To stejné platí pro úpravy po nějaké době. Odstup od práce je šikovný editační nástroj. Na papíře můžu své poznámky připisovat, škrtat, vlepovat jako post-it štítky. Word sice podobné možnosti má taky, ale vyznat se v tom?

Další výhodou textu na papíře je situace, kdy přepisujete text do stroje. I když nemám časový odstup (typické u copywriterských zakázek), při přepisování dokážu odhalit zbytečná a opakující se slova, nenavazující a prázdné myšlenky, občas přidám/odeberu celý odstavec. (Už se vidím, jak v tomto nebo nejbližším dalším článku udělám jednu z těchto chyb.)

Psaní rukou doporučují i autoři (Křížek, Crha) nejlepší české knihy o reklamní textařině: Jak psát reklamní text.

Má to vůbec nějaké nevýhody? Ano.

Mám šílenou spotřebu papíru a inkoustu do pera.