Někdo na můj blog došel z vyhledávače, do kterého naťukal „postříkaná při čtení knihy“. Podobných perel by se ve statistikách našlo víc (jen tak na okraj, hned po mém jménu hledají lidé nejvíce e-mail Boženy Zbrankové z bezrealitky.cz), ale zrovna tato se mi zalíbila. Je hezky dvojsmyslná a ilustruje zajímavý způsob vyhledávání.

Freuda jsem moc nestudoval, takže o něm mám mlhavé povědomí jako o tom, co se věnoval snům a lidskému podvědomí a co tvrdil, že pořád myslíme na sex. Z tohoto úhlu pohledu jsem si představil slečnu zahloubanou do knihy, nad ní se uspokojuje mladý muž. Druhé zamyšlení mi navodilo obrázek styku dvou lidí, přičemž žena je tak znuděná, že se s občasným óchnutím začte do Evžena Oněgina na nočním stolku.

Jako velmi slušně (ehm) vychovaný muž jsem se lehce začervenal (pomiňme mou lehce snědou nečervenající se pleť). Napadlo mě totiž, že dotyčná slečna se mohla slunit na lehátku u vody a nějaký neotesanec ji ohodil sprškou vody po skoku do bazénu. Něco na tom Freudovi bude.

To ale není všechno. V této filosofické chvilce nad záhadou, proč dotyčný čtenář hledal to co hledal (a jestli tady vůbec našel) mi docvaklo další (čtvrté) řešení.

Stalo se vám někdy, že jste již dávno četli zajímavý článek nebo povídku, zapomněli jste název, ale v paměti utkvěla zajímavá pasáž? Já sám takhle asi dva roky zpátky hledal na Marigoldovi sousloví „sekretářka vytiskne“, protože jsem znal obsah článku, ale nemohl jsem ho najít. Byl to článek Zrušit mobil: není to nereálné, ve kterém Patrick Zandl rozebírá zásah mobilního telefonu do našich životů a popisuje, jak funguje jeho známý v telekomunikacích.

Vyhledávače jsou dnes chytré a ve spojení s tím, že na netu je všechno, tvoří mocný nástroj. Nástroj, který vytváří hádanky pro přemýšlivé lidi s fantazií.

Tak, čtenáři, co jsi hledal? A našel jsi?