V poslední době jsem v kině nějak často. Zcela jistě za to může letní volno, které zaplňuju kulturou více než kdy jindy.

Včera jsem se nachomýtl ke dvěma premiérám, o kterých mi stojí za to poreferovat.

Temný rytíř

V pondělí jsem procházel městem a chtěl si zkrátit cestu skrz Velký Špalíček (jestli to někomu ušlo, jsem Brňák). Prošel jsem kolem pokladen Palace Cinemas a spatřil plakát na půlnoční premiéru nového Batmana.

Nejsem jeho fanoušek, ani jeden z předchozích filmů jsem neviděl celý, vždycky jsem doma usnul. Ale noc mám rád, takže se můj mozek dočasně (opakuji dočasně) pomátl a koupil jeden lístek.Šťastnou shodou náhod nahoru doprostřed.

Asi o půl půlnoci ze středy na čtvrtek jsem došel do Špalku, koupil si Latté Machiatto, stál u prosklené stěny a pozoroval lidi dole, vynořující se ze tmy do nažloutlého světla pouličních lamp. Miluju noc.

Dost keců, přejděme k filmu.

Jednoduše řečeno: Temný rytíř. Řekněte „wow“.

Typicky anglický Michael Caine. Nenápadný Gary Oldman. Charismatický Morgan Freeman. Nezapomeňme na batmana a jeho milou, ale jejich herecké představitele moc nesleduju. A hlavně: naprosto úžasně zahraný Joker v podání Heatha Ledgera.

Nebudu zde rozebírat děj, od toho tu jsou jiní, koneckonců je lepší zajít si na to do kina. Doporučuju. Čím mě ale film dostal, byl právě Joker. Jednak díky herci, ale především díky filosofii postavy. Klíčová slova pro ty, co viděli: plán, chaos, zločin pro zábavu.

Hm. S takovou začnu od kin vybírat poplatky za skrytou reklamu.

Mamma Mia!

Hudbu neposlouchám nijak často. Když už, tak modernější provedení klasiky nebo současné skladatele soundtracků, např. Michaela Nymana nebo Philipa Glasse. Když už se zaposlouchám do rocku nebo popu, bývá to v rádiu, které někde běží jako kulisa. Obecně bych mohl říct, že se mi líbí starší hudba, cca 60. – 90. léta. Třeba ABBA.

Upoutávky na filmový muzikál Mamma Mia! Jsem viděl v kině, když jsem… hm, ani si nevzpomenu, na čem jsem byl. Ale je to jedno. Podle ukázek mi film přišel jako příjemně odpočinkový s dynamickou hudbou. Děj šel tak trošku mimo mě (shrnuto: slaďáček o hledání otce; holka dvacet let neví, kdo je její otec a pak se vyrojí hned tři potenciální), ale hudební čísla jsem si vychutnal. Mohla za to nejspíš velice dobře zpívající Meryl Streep, dílem i skvělé tajtrdlíkování tří žen, co mají padesátku dávno za sebou. Pierce Brosnan se jako zpěvák moc nevytáhl, v Jamesi Bondovi nebo Aféře Thomase Crowna jeho charismatický hlas vynikne mnohem líp než při zpěvu.

Není to žádný intelektuálský kousek, který můžete rozpitvat a přemýšlet nad motivy postav, film je ideální pro nastartování příjemného večera – zajít na film, pak na skleničku…

Jsem zvědavý, jak mě příští týden zaujme VALL-I.