V posledních asi pěti letech se docela nahlas ozývají příznivkyně a příznivci (povšimněte si tzv. „politické korektnosti“) feministického hnutí. Rozšiřuje se také cosi jako vědní obor zvaný gender studies (anglický název se používá v ČR pravděpodobně proto, že v zamýšlení se nad posílením ženské moci a vyvracením převahy mužů studentky tohoto oboru nemají síly vymyslet českou terminologii).

Moc tento jakože vědní obor nechápu. Mimo jiné totiž zkoumá, proč je v některých oborech výrazně nerovnoměrný poměr mužů k ženám. Nevím, k čemu ty jakože vědkyně oboru gender studies došly, ale – čistě subjektivně – znám rozhodně více mužů než žen, kteří se rádi rejpají v motorech nebo mezi jejich koníčky patří pilotování letadel. Čímž samozřejmě neříkám, že se občas nějaká technicky zdatná (a možná zdatnější než leckterý muž) žena nenajde. O kácení stromů nebo těžbě uhlí ani nemluvím.

Jak jsem již někdy dříve psal, všichni jsme lidé a všichni máme stejná práva (a povinnosti). Platí to i pro muže a ženy. Ergo zde je rovnoprávnost jasná. Podívejme se ale na problematiku z pohledu zaměstnavatele.

Jako (potenciální) zaměstnavatel chci vydělávat. Hodně. Strašně moc. Ale férově. Jestli chci vydělávat hodně strašně moc (ehm), budu potřebovat zaměstnance. A to je kámen úrazu.

Najít dobrého člověka je dost těžké. Když jsem ještě pracoval v Beze slova, dostal jsem asi patnáct žádostí o práci. Vzal jsem dva: korektorku a korektora. Zbytek z nejrůznějších důvodů nedostal šanci. A někteří si to vzali velmi osobně (bez dalšího komentáře). Když už (konečně) dobrého člověka máte, budete chtít, aby ve firmě zůstal. A to je další kámen úrazu. Často se tento požadavek vylučuje s fanatickým křikem o rovnosti pohlaví.

Muži jsou rozsévači semene (to není z mé hlavy). Zasune, vy… zasadí, odejde. Feministky, sežerte mě. Muž bude v práci tak dlouho, dokud ho bude bavit a dokud mu bude vydělávat dost peněz. Navíc je (obvykle) soutěživější než žena, takže relativně zdravě dokáže podnik posunout dál. Žena je oproti tomu nádoba (četli jste Šifru mistra Leonarda od Dana Browna?). Může mít úplně stejné vlastnosti jako úspěšný muž (a taky že je má), ale pokud nechce být okolím považována za chladnokrevnou bezcitnou kariéristickou mrchu, musí si alespoň jednou odrodit. A porod může být vrah úspěšné kariéry. Mladou ženu se leckterý zaměstnavatel bojí přijmout, protože mu může kdykoli porodit (přesněji řečeno, nemusí to být se zaměstnavatelem :)). Mladou matku pak ohrožuje právě ten capart. Onemocní – a pracovní síla je v tahu. Není tedy divu, že navrch mají muži, starší ženy s odrostlým potomstvem a ambiciózní chladné kariéristky.

Spíše než boj za rovná práva, která již rovná jsou, bych rád viděl expertky a experty (opět si povšimněte politické korektnosti v oslovení dle křiku fem… studentek gender studies), kteří by podnikům radili, jak firemní procesy upravit pro snadnou práci z domu. V době kancelářských krys by to nemusel být tak velký problém. A zaměstnavatelé, ženy na mateřské a silné individuality se strachem z lidí budou spokojení.

Věřím, že s tímto přístupem se brzy vyrovná výkonnost mužů a žen v nefyzických profesích a tím pádem i nerovné platy. Konzervativní zaměstnavatelé pomalu uvolňují místo pokrokově a komplexně myslícím kolegům, kterým dříve či později docvaknou výhody (i nevýhody) práce z domu a podpory svých zaměstnankyň a zaměstnanců.

Až se toto srovná, budu se moci naplno smát snaze fem… některých žen zrušit koncovku -ová na konci jmen, protože „to dává najevo dojem, že žena patří svému muži.“

Hm. Že bych začal nový byznys jako konzultant pro přípravu vnitrofiremních procesů k práci z domova?

(Poznámka na závěr: Tento článek jsem napsal začátkem července 2008, pravděpodobně v rozhořčení po zhlédnutí nějaké reportáže v TV nebo po přečtení článku v novinách. Při přepisování z papíru do e-podoby jsem váhal, jestli jej přepsat dle mého současného umírněnějšího názoru nebo jestli článek nechat v původní podobě jen s lehkými změnami. Vyhrála druhá možnost. Neznamená to však, že jsem si přestal myslet to, co jsem psal. Jen bych to teď řekl jinak. Berte to, prosím, při psaní rozhořčených komentářů na vědomí. Je to jen názor. A já tu nestrpím křik rozhořčených fanynek feministického hnutí.)