Bez ohledu na to, jak kdo vnímá sám sebe, má každý jedinec schopnosti, znalosti a vědomosti, díky kterým se odlišuje od ostatních. Ať už pozitivně nebo negativně. Tyto vlastnosti jsou vlastně předpoklady pro vykonávání určitých činností – teoretický matematik bude asi levoruký (neplést leváky s levorukými, prosím), automechanik se asi po večerech nebude zabývat pokročilou kvantovou fyzikou a tak podobně. S tímto asi budete souhlasit. Problém však nastane, když si daný jedinec není svých silných nebo slabých stránek vědom.

Toto je obrovská nevýhoda introvertů. Tak moc se zaobírají sami sebou, že pro samý les nevidí stromy a jejich odlišnosti a kvalitu. Leckdy vidí jen zřetelné stránky osobnosti, jen to, čemu se dlouho a rádi věnují. A i to leckdy nepovažují za vhodné pozornosti. Na maličkosti, které je činí velmi zajímavými společníky, je musí upozornit až dobří přátelé. Nebo nepřátelé, ale ti se spíše věnují slabým stránkám.

Zdravě sebevědomý člověk – jak už sám název napovídá – dokáže svou osobnost, své duševní vlastnosti, poměrně dobře zanalyzovat. Je si vědom svých silných a slabých stránek, rozsahu vědomostí a znalostí, dokáže odhadnout, co si může dovolit – a od čeho dát ruce pryč. S tím vším souvisí sebedůvěra. A to je dost velký háček.

I sebevědomý člověk totiž může sebedůvěru postrádat. Anebo si věřit až moc.

Mohu si být krásně vědom svých znalostí nejpodrobnějších detailů judaismu (není můj případ), ale mizerná sebedůvěra mi bude našeptávat, že

1. se tímhle neuživím a nikoho to nezajímá nebo
2. existují odborníci, kteří toho ví víc než já. A je fuk, že když se na židovské vyznání zeptáte běžného člověka na ulici, dotyčný udělá „eh“ a vyblekotá cosi o Mojžíšovi a Hitlerovi.

Přitom podrobná znalost relativně okrajového tématu může být občas užitečná. Hlavně ale dokazuje, že máte o něco zájem, jste schopni pracovat s informacemi, učit se a máte dobrou paměť. Kdo z vás má koníčka, ve kterém je opravdu dobrý?

(Prostor pro zamyšlení nad sebou samým.)

Sebedůvěru (a sebevědomí) lez přitom získat relativně snadno. Testováním. Není nic snazšího, než si své znalosti, vědomosti a schopnosti porovnat s jinými. Snad jen lidé se sebedůvěrou pod bodem mrazu mohou utrpět jistě škody, když obsadí až druhé místo.

Vím o tom své. K smrti nerad skládám zkoušky a testy. Čekám od sebe příliš, protože nesnáším chyby (a neschopnost). Jistě… chyba popožene dál, poučí… Ale není lepší chyby nedělat? Také mám příliš vysoko nasazenou laťku. Úspěšnost 95 % je pro mne málo, 100 % je tak hranice přijatelnosti.

Rád se bavím s lidmi, kteří se nějak liší od ostatních, jsou v něčem hodně dobří, zajímají se o poměrně netradiční záležitosti. Občas mne ale udiví, že to o sobě neví. Je to škoda, protože jestli neví o svých schopnostech, nemohou je ani cíleně rozvíjet. A to je škoda ještě větší.

Zdravě sebevědomí lidé toužící po zdokonalení se jsou motivováni. Zvídavost je táhne dál. A díky tomu mohou táhnout i společnost.