Už to bude nějaký ten měsíc, kdy jsem na ICQ prohodil pár slov se zimmim. Ukázal mi projekt onesentence.org. Byla to asi chyba, protože jsem se pak na hodinu odmlčel a pročítal zajímavé historky vtěsnané do jediné věty.

Během té hodinky mi však zimmi napsal, že něco takového hodlá spustit v našich luzích a hájích.

Nebyl bych to já, abych se do něčeho nevrtl, tak jsem mu uštědřil pár rad a poznatků vycházejících ze spolupráce na Teidu (to je to, co mám vlevo pod menu). Nevyděsil se (a to ani po tom, co jsem mu řekl, že 90 % lidí myšlenku projektu stejně nepochopí) a relativně nedávno projekt spustil.

Jmenuje se Jednou větou, najdete ho na www.jednou-vetou.cz a… ano, je to česká verze onesentence.org.

Jinými slovy, jestli vás potkalo něco zajímavého, vtipného, děsivého nebo smrtelného, zkuste to vměstnat do jedné věty (např. Nechápal jsem, proč má vedle stojící pán za jasného počasí otevřený deštník, dokud mě nepodělal pták pochodující na střeše nad námi.) a pošlete ji na ten web.

Co rozhodně není jedna věta:

• citát,
• konstatování bez pointy (Vsadil jsem se s kamarádem, že sním 10 cheeseburgerů za 10 minut - nesnědl.),
• dvě věty,
• tři věty,
• čtyři… a tak dále.

Jedna věta však může být dlouhé souvětí, avšak všeho s mírou. Není třeba inspirovat se třeba Hrabalem nebo Bernhardem, kteří jednou (dost dlouhou) větou dokázali psát kapitoly nebo romány.

Co teď? Teď si skočím pro vodku, co nesmrdí jak dezinfekce.