Rád si ve svém polohoupacím křesle z IKEA se šálkem čaje v ruce promítám zážitky z celého dne. Přemýšlím, co se událo, co jsem udělal špatně, co se mi povedlo a co bych rád udělal dál. Bývají to hezké chvilky, i když sebezpyt někdy trošku bolí.

Při jedné takové dumavé chvilce s čajem v tmavě modrém křesílku jsem si v hlavě promítal setkání s kamarádem. Šli jsme do kina na velmi zajímavý film Ukrutně šťastni a cestu tam a zpět jsme si – jako snad každý – krátili povídáním. Jak jsem tak vzpomínal, co všechno jsem říkal (je to dobré pro zlepšení komunikačních schopností), uvědomil jsem si, že za spoustou mých činností a majetků vězí nějaký příběh.

Ne, nemám na mysli dramatické akce se složitými zápletkami. Dokonce ty příběhy často ani příběhy nejsou. jiný člověk by na mé vyprávění řekl: „No a? Já si to taky koupil a nedělám kolem toho hogo fogo,“ a neměl bych mu to za zlé. Jenže jak se většinu času nimrám ve své mysli a fantazii a jak mám příběhy rád, přijde mi skoro fascinující, jakou historii mají zdánlivě obyčejné věci za sebou.

Tak třeba můj oblíbený, matně černý Parker Sonnet. Je to trošku lepší plnící pero, avšak ani zdaleka ne luxusní. Parker vyrábí mnohem dražší kousky, stejně jako jiné značky (Watermann, Mont Blanc, …). Svého Sonneta jsem však koupil za první peníze vydělané psaním. Tímto perem jsem napsal své nejlepší reklamní texty. Tímto perem píšu i své články do Notesu (ano, existuje opravdový notes, rukou psané články pak hromadně přepisuji sem do Wordpressu). Tímto perem píšu i ve škole, což trošku sráží jeho kouzlo, ale nevadí. Není divu, že o svém peru teď mluvím, a že je pro mne něco jako první čtvrťák strýčka Skrblíka. O to víc mě mrzí, že se na něm objevila malá prasklinka. Snad zůstane malá – nerad bych takové pero měnil.

Takových příběhů v mém životě najdete více. Třeba o mém hrnku na čaj, co ztratil po vydrhnutí obrovské kouzlo sešlosti a stáří. Nebo o mém telefonu, který přežil hory, deště, mrazy… Má obliba v prezidentské lóži v Mahenově divadle také není jen tak. A obrázek na zdi? Sbírka prasátek? Deka na nohy od mé babičky?

Za vším hledej příběh…