(Připravenost + Příležitost + Touha) * Náhoda = Vědecké objevy
by Jan Kadlec
Když jsem včera večer psal už třetí draft této recenze, popíjel jsem u toho jakési bezejmenné červené víno. Únava a zoufalý nedostatek inspirace mě dokopaly do postele a sklenka vína zůstala nedopitá na stole. Ráno po probuzení jsem se jako obvykle natáhl po připravené sklence vody a…
A vypil jsem něco, co bych popsal spíše jako zálivku na salát. Stát se to o pár set let dříve, úplnou náhodou bych vynalezl ocet.
Příběhů, jako je tento, najdete přehršel v krásně zpracované knížce Omylem géniem od Richarda Gaughana. V šesti kapitolách vás Gaughan provede vybranými objevy, ke kterým do značné míry přispěla náhoda, od roku cca 3000 př. n. l. až po současnost (resp. rok 2005).
Prvek náhody se v čase měnil společně s fungováním vědeckého výzkumu. Zatímco před tisíci a stovkami let vědci volali „Heuréka!“, v posledních ani ne sto letech to byly spíš povzdechy „To jsem to zase zvoral.“ Jedno však vědce napříč stoletími spojovalo: zvědavost.
Se spoustou objevů – hlavně v dřívější době – mohl přijít víceméně každý. Jenže jen málokdo se odvážil zeptat „Proč?“ a snažil se věci přijít na kloub. V dobách současnějších štěstí přálo těm, kteří zmetek neviděli jako zmetek, ale jako zajímavý problém.
Jak se dělá moderní objev
Tak třeba Stephanie Kwoleková. Měla za úkol vyvinout lehký a pevný materiál, který by nahradil těžké ocelové součástky v autech. Nové materiály se běžně vynalézaly tak, že si chemici hráli s monomery a občas jim vzniklo něco, co mělo aspoň trochu komerčně atraktivní vlastnosti. Vytvářeli pevné látky, které se roztavily, zvláknily a vlákna se testovala.
Stephanie namíchala látku, která se nedala roztavit. Nešla tedy protlačit tryskou, aby vzniklo vlákno. Stephanie se nevzdala a zkusila látku zkapalnit v rozpouštědle. Místo konzistence tekutého medu vznikla taková nijaká vodička. Běžný chemik by ji vylil a zkoušel něco nového. Ovšem Stephanie ne. Donutila techniky, aby tu její vodičku zvláknili, i za rizika, že tím poškodí přístroj.
Myslím, že toho později nikdo nelitoval. Stephanie Kwoleková totiž bezděčně vynalezla kevlar.
Kniha Omylem géniem neoslavuje jen náhodu, ale i zvědavost a vytrvalost (nebo, v některých případech, neuvěřitelnou tvrdohlavost). Gaughan však správně upozorňuje, že zejména novější objevy by nebyly možné bez připravenosti: znalostí fyzikálních a chemických principů a jejich testování. Koneckonců, ne nadarmo se říká, že štěstí přeje připraveným.
Ten správný mix vyprávění, obrázků a zajímavostí
Kniha je velice atraktivní. Poutavá a lehkým humorem odlehčená vyprávění jsou prokládána ilustračními obrázky a v designu listů vytržených z bloku jsou vyvedena doplnění, aktuální či alternativní využití nebo nečekané dopady zmiňovaných objevů.
Rozhodně musím pochválit rozvržení těchto prvků – nestane se, že by obrázek zasáhl doprostřed hlavního textu, takže nemusíte přerušit čtení, nebo se vracet k obrázku. Na toto by mělo myslet více tvůrců/designérů/sazečů podobných knih. Vytkl bych jen malinká a tučná písmenka hlavního textu – večer nebo s unavenýma očima se navzdory širokému řádkování čtou špatně.
Ideální dárek pro malé vědátory
Tato knížka by se měla objevit pod stromečkem nebo u narozeninového dortu všech dětí od 10 let výše, které se ještě v kočárku hodně ptaly Proč a Jak. Zvědavost, nadšení a láska k vědě se musí pěstovat od dětství a tato knížka je dobře nakopne.
A nakopne je hned dvakrát: dozví se, že (1) štěstí přeje připraveným a že (2) i omyly mohou být k něčemu dobré.
Dostat tuto knížku před 10 lety, je teď ze mě chemik a ne ekonom.
Richard Gaughan: Omylem géniem. Český překlad od Evy Vilches vydalo v roce 2013 nakladatelství CooBoo. Děkuji internetovému knihkupectví Martinus.cz za výtisk pro blogery.