Notes Jana Kadlece

Severská krimi prostě válí. Netuším, jestli za to může prostředí, severské sklony k depresím, nebo jejich temná zvrácenost, ale četba to je dlouhá, napínavá a všelijak jinak atraktivní. Tím spíš, když máte po ruce uzavřenou trilogii a týden volna.

Myslím, že to byl právě Stieg Larsson se svým Miléniem (třemi knihami: Muži, kteří nenávidí ženy (resp. Dívka s dračím tetováním); Dívka, která si hrála s ohněm; Dívka, která kopla do vosího hnízda), kdo u nás odstartoval severskou krimi mánii. Zaslouženě. Ty tři knihy obsahují všechno, co čtenáři tolik milují.

Silné charaktery. Napínavé zápletky. Časté zvraty. Sex. Zvrácený sex. Násilí. Občas se vám dělá špatně, ale stejně čtete dál.

Severská šablona

Stejně jako má Nesbø charakterního vyšetřovatele vražd a podivnou vedlejší ženskou hrdinku s pamětí na tváře, i Larsson láme ženám srdce charakterním novinářem (Mikael Blomkvist) a rozplétá nitky osudu podivné a svéprávnosti zbavené ženské hrdinky a soukromé detektivky (Lisbeth Salanderová).

Stejně jako Nesbø i Larsson cítí potřebu udělat zvrat v každé druhé kapitole.

A stejně jako Nesbø vám ani Larsson nedá pokoj, dokud nedočtete a knihu neschopni chvíli číst nic jiného neodložíte.

Ponořte se do příběhu

Larsson ve svém Miléniu čtenáře dokonale vtáhne do příběhu. Odvykládá mu historii, provede ho redakcí časopisu Milénium, postupně odhaluje charaktery svých postav. Podporuje čtenářovu obrazotvornost postupně dávkovaným napětím – které však zejm. v dalších dvou dílech dávkuje v hodně velkém měřítku.

Nešetří sexem, brutálností, ani zvráceností.

Snadno nabydete dojmu, že co Švéd, to závislák na kávě a nezvyklých sexuálních praktikách.  A kdo ví, třeba to bude pravda. Švédové jsou už odmala učeni zapadnout.

Někdy je těžko příběhu uvěřit. Protože se (skoro) všechno povede. Záporáci jsou dopadeni a potrestáni, klaďasové očištěni a oslavováni. Ale čtenáři to nevadí. Čte a čte a čte.

Larsson, Nesbø nebo Høeg?

Pokud jsem na nikoho nezapomněl, doposud se mi do rukou dostali tři severští mistrové. Pro připomenutí: o švédském Larssonovi píšu nyní, o norském Nesbøvi jsem psal před týdnem a o dánském Høegovi skoro před rokem.

Všechno to jsou knihy, které stojí za to si přečíst. A myslím, že když se vám bude líbit jedna, lačně sáhnete i po zbytku. Stejně jako já.

Stieg Larsson: trilogie Milénium. V překladu Azity Haidarové vydalo v e-podobě roku 2011 vydavatelství Host.