Vaření je skvělá škola projektového managementu
by Jan Kadlec
Vaření je krátkodobá činnost s daným cílem, rozpočtem i harmonogramem. Obnáší rizika a zahrnuje zpětnou vazbu.
Cíl je jasný: nasytit strávníka. Musíte určit cestu, jak se k němu dostat. Šunkofleky? Špagety carbonara? Pomalu dušené hovězí? Zvažujete trojimperativ: cenu, kvalitu, čas. Na burgundském hovězím si pochutnám více, ale šunkofleky jsou levnější a nedusí se v troubě 6 hodin.
Potřebujete si zajistit zdroje (dojít na nákup) a projekt rozvrhnout do pracovních balíků WBSky – krájení, smažení, předehřátí trouby, pečení. Vytváříte harmonogram tak, aby nedocházelo ke zbytečným prostojům (když máte nakrájeno, ale nepředehřáli jste troubu).
Projekt zahrnuje spoustu rizik: připálení, převaření, nedovaření, špatný odhad času a hladovění strávníků. Některým se dá předcházet (nekontrolovat při vaření Facebook), jiná se odstraní zkušeností (odhad doby přípravy).
Dostáváte i zpětnou vazbu. V lepším případě „mňam“ a prázdný talíř, v horším případě zákaz používání vařečky. Získáváte poučení do budoucích projektů: péct déle na nižší teplotu, vejce přidávat nakonec, trouba vzadu peče víc než vepředu.
Žádná kniha mě o projektovém řízení nenaučila víc, než hodiny strávené v kuchyni.
Úžasné, jak profese/zájem ovlivní pohled na svět. Nikdy by mě nenapadlo vidět vaření jako projekt managment, vždycky jsem ho vnímala jako experiment s danými pravidly, která lze porušovat a celý proces lze optimalizovat – jestli ono to nebude tím, že nejsem manager ale vědec (s dlouhou laboratorní praxí…) :-)
Ano, toto mě na vaření také baví. :) Někde jsem dokonce viděl kuchařku, která popisovala, co se s jídlem při vaření děje a proč je rozdíl, když něco připravíte tak či onak. Nedaří se mi ji teď vygooglit, ale tuším, že to bylo snad od nějakého pána z VŠCHT?