Vzorec na štěstí

by Jan Kadlec

C10H12N2O. Nebo také serotonin, pokud neholdujete organické chemii. Neurotransmiter, jehož nedostatek stojí za depresemi či poruchami spánku. Na hladinu serotoninu v těle má vliv i sluneční záření – proto je nám v létě hej a v zimě je všechno na draka – a konzumace některých potravin, třeba čokolády. Zkrátka a dobře molekula štěstí.

Štěstí se stává tématem dne podobně jako minimalismus nebo work/life balance. Štěstí v práci, šťastné vztahy, snaha těšit se z maličkostí. O štěstí všedních dnů moc hezky píše třeba Šťastná Bára, která se inspirovala Gretchen Rubin s jejím The Happiness Project. Za štěstím (resp. za jídlem, meditací a láskou) se vydala také Elizabeth Gilbert, která o tom napsala knihu; tu ale budete znát spíše jako film s Julií Roberts.

Štěstí začíná zajímat i ekonomy. Metriky měřící úspěšnost ekonomik byly založeny na tehdejší historické potřebě: během (světových) válek bylo potřeba produkovat hodně věcí a měřítka jako hrubý domácí produkt (HDP, v angličtině GDP, resp. národní produkt, H/GNP) se zdála být více než logická. Měří však produkce to, jak dobře si žijeme? Vůbec ne.

Naše životní úroveň se odvíjí od spousty jiných věcí, než je množství toho, co vyrobíme. Počítají se i vztahy, naplnění potřeb dle Maslowa, zdraví, stav životního prostředí, kulturní život, politika. Některé indikátory to již berou v potaz – snaží se na čísla převést i úroveň vzdělání, míru chudoby či průměrnou délku života jako například Human Development Index.

Některé země, jako třeba Bhútán, šly tak daleko, že se na HDP vykašlaly úplně a začaly měřit národní štěstí (v Bhútánu od roku 1971). O tom, že to má smysl, na TEDu vyprávěl statistik Nic Marks.

Štěstí se za peníze prý koupit nedá.  Michael Norton však přináší do diskuze nový pohled na věc: co když peníze jen neumíme dobře utratit? Uvádí příklady mnoha lidí, kteří v loterii vyhráli ohromné částky – ale nakonec moc šťastní nebyli. Na několika příkladech však dokazuje, že jen neutráceli moc chytře.

Zůstaňme ještě chvíli u materialismu. Dělají nás věci šťastnými? Jak dlouho jste se radovali z nově pořízeného telefonu (iPhonu!)? Američané jsou materialisti par excellence. Žijí v třikrát větších domech a bytech než před padesáti lety – ale i to je jim málo k uskladnění všech věcí, které během svého života nahromadili. Graham Hill se rozhodl jít opačnou cestou. Zbavil se většiny svých věcí, které ke svému životu v podstatě vůbec nepotřeboval, přestěhoval se do menšího bytu a dle všeho se cítí šťastný.

Popravdě řečeno, zatím jsme se dopracovali jen k řešením, která vyžadují větší aktivitu. Jít něco koupit, jít něco vyhodit, změnit životní styl. Štěstí nám však mohou přinášet i nenáročné maličkosti. Maličkosti, které nám mohou prodloužit i život. O síle obyčejného úsměvu poutavě vykládá Ron Gutman.

Našli bychom další způsoby, jak být šťastný. Dobře se vyspat, pracovat v práci, která nás baví, nebo tvořit něco nového. Nikdy bychom však neměli zapomínat na to, že jsme každý jiný a nemusí u nás fungovat to, co dělá šťastnými jiné. Stejně jako to funguje ve vědě.

Stejné podmínky nesedí všem

Stejné podmínky nesedí všem

 

Buďte šťastní. ;)

Tento text je volným převyprávěním doprovodného slova, které jsem pronesl při promítání odkázaných videí na prvním COWO Salónu v lednu 2013.