Notes Jana Kadlece

Zlé jazyky tvrdí, že Trondheim je jen přerostlá rybářská vesnice. Nu, v podstatě mají pravdu. Má to ale háček.

Ta přerostlá rybářská vesnice je nesmírně půvabná.

Má +- 180 000 obyvatel, šestinu z toho tvoří studenti. Je obklopena vodou — skoro odevšad vidíte fjord nebo se procházíte podél řeky Nidelvy. A noční odrazy světélek na vodní hladině jsou prostě überkochatelné.

Má pouť Trondheimem vlastně začala už ve čtvrtek večer, kdy si mě na nádraží vyzvedl můj báječný hostitel Adam. Velmi brzy jsem zjistil, že centrum města možná vyspělou rybářskou vesničku připomíná, ale že obytná část města je mnohem rozlehlejší. A navíc na kopci.

Tak, jako jsem si šlapání do kopce „užil“ ve čtvrtek v noci, v pátek ráno jsem je uvítal. Adam mě cestou do studentské vesnice protáhl nádhernou kochací cestou okolo pěkných, typicky norských rodinných domků (zdálky vypadají jako přestavěné přepravní kontejnery). No, hezké fakt jsou, ale nezkušenému pozorovateli připadají všechny stejné, takže jsem se po první odbočce na cestě do centra ztratil.

Bylo na čase zapojit plán B.

Využil jsem dokonalou logiku: jestliže jsme včera v noci šli stále do kopce, dnes ráno půjdu stále z kopce. Tento přístup se osvědčil. Brzy jsem se napojil na povědomou cestu okolo pevnosti, prošel okolo bike liftu (taková dráha, kde zapřete nohu a necháte se na kole vyvézt do kopce) přes starý most s nejlepším výhledem na Nidelvu až do centra. A podle krokoměru jsem bloudil jen 500 kroků navíc.

Městečko jsem prochodil křížem krážem. V turistickém informačním centru jsem nakoupil druhou várku pohledů. Obešel jsem kostel i katedrálu, prošel okolo muzea umění, kde na jedné zdi visely sošky vyrobené dětmi z místní školy.

Podíval jsem se i ke staré budově technické univerzity, které se přezdívá budova Harryho Pottera. A na lavičce v parku pod ní jsem se opaloval a posvačil. Věřte nevěřte, počasí se stále drželo na 20+ stupních, slunci a jen pár mírumilovných mráčcích.

Mapka centra naznačuje tři vycházkové okruhy okolo řeky. Protáhnou vás nejkrásnějšími částmi města. V kombinaci s tím nádherným počasím to byla mimořádně kochací procházka, u které mi bylo (opět) líto, že Brno neumí pracovat s vodou.

Čas na rychlý oběd v moderní části města u přístavu. Tam jsem se dostal přes nový most, který počítal cyklisty.

A když už jsem u těch cyklistů… Trondheim se označuje za velmi zelené město. Nenajdete v něm moc parků, ale malé ostrůvky zeleně jsou na každém kroku. A spousta lidí tu jezdí na kole. Je to překvapivé, protože když se dostanete mimo ploché centrum u fjordu, jdete vždy buď do kopce nebo z kopce. A to obvykle fest brutálně. (Ten bike lift tu má své opodstatnění.)

Po obědě jsem se vydal na pevnost. Obléhá ji nádherný park, takže jsem se opět rozplácl a četl. Pak jsem navštívil pevnost samotnou. Ze zdí je nádherný výhled na celý Trondheim. A do pevnosti samotné, třípatrové budovy čtvercového půdorysu, je vstup zdarma. Můžete se tam podívat na historii pevnosti a bitvy, ve kterých hrála roli.

Po sprše (sám) a večeři (s Adamem) jsme vyrazili za kulturou. Zhruba před dvěma týdny tu nějaký španělský umělec natáčel pár krátkých filmů. K natáčení se nachomýtli i mí zdejší přátelé, kteří dostali pozvánku na vernisáž. A sekt zdarma se neodmítá.

Filmy se promítaly tři. V prvním mladí lidé skákali do moře za mohutného povzbuzování lidí na malém pontonu. Nejdříve oblečení, pak nazí (všichni). Smysl rozebírat nebudu, tohle má být o cestování, nikoli o interpretaci moderního umění. :)

Druhé video byl sestřih studentských průvodů během hudebního festivalu UKA. Umělecká skupina si vytvořila další vozítka, kterými narušili trondheimskou dopravu — a těmito záběry film končil.

Poslední film byl nekonečná smyčka lidí, kteří si předávají sklenici mléka. U tohoto dílka jsem veškeré interpretační pokusy vzdal.

Návrat domů, film a spánek.

Na sobotu jsme měli plán velmi jednoduchý: navštívit podnikovou prodejnu továrny na čokoládu a odpočívat. Ono mít 5 dní za sebou vždy přes 20 km v nohách dá netrénovanému člověku zabrat.

Jak jsme naplánovali, tak jsme i učinili. Nakoupili jsme zásoby čokolády a koukali na filmy.

A udělali i velký nákup v supermarketu. Tam mě zaujaly tři věci: výběr mořských potvor (to se dalo čekat), výběr sýrů (na severu umí moc dobré sýry) a systém placení v hotovosti.

Ve větších obchodech totiž peníze nerozměňuje pokladní, ale stroj. Slečna za kasou bankovku strčila do stroje, mince vypadly z automatu vpravo a bankovky kdoví odkud. Fascinující.

Plán na neděli: Muzeum současné hudby Rockheim, piknik na pláži a večeře v trondheimské věži.

Našlapáno: 29 340 a 9 841 kroků